Na omnibus Star Trek Původní série jsem se těšil! Proč to nepřiznat. Jednak proto, že Star Treku není nikdy dost a také kvůli období, které omnibus mapuje, tedy původní sérii. Nevím jak vy, ale po Spockovi prostě už žádný vulkánec nebyl tak dobrý a doktoři, kteří nastoupili po Kostrovi,... darmo mluvit.

Na pozadí celého omnibusu se táhne pošťuchování mezi lidmi a klingony, kteří jsou nuceni udržovat alespoň na oko mír mocnou rasou organianů. Když píši pozadí, myslím tím téměř neviditelnou linku, která občas vystoupí na povrch a top právě v kapitolách věnovaných klingonům a lidem. Lidem samotným, resp. posádce Enterprise jsou věnovány dvě kapitoly. Zbývajících pět kapitol se věnuje cizím rasám. Ale neděste se, ony ty cizí rasy stejně slouží hlavně k tomu aby se mohl Kirk blýsknout z jiného úhlu. Dojde na jiný pohled na několik seriálových epizod, mimo jiné třeba i na oblíbené tribbly.

Prakticky jediná kapitola ve které se nevyskytuje Kirk, jsou Orionci. Ta se totiž odehrává o poznání dřív, v době, kdy byl tím správným drsoněm kapitán Pike. A pak ještě Gornové, ale tam jsou persony nepodstatné.

Kvalita jednotlivých epizod je dobře vyvážená a nenajdete mezi nimi žádné slabé kusy. Ano, jsou tu silnější příběhy jako je klingonský Krev není voda. Ten vyniká nejen propracovaným dějem a několika podpříběhy navazujícími a vysvětlujícími pozadí několika seriálových epizod, ale také propracovanou kresbou s důrazem na ostré hrany, která se ke klingonům opravdu hodí. Jako samostatný komiks by mi asi Krev není voda sedla nejlíp.

Ovšem hlavní srdcovka je Čtvrtý rok. Jde o sled krátkých epizod odehrávajících se přímo na Enterprise. Epizody typově přísně padnou do původního seriálu a v mžiku byste je do něj mohli zasadit. Tomu odpovídá i kresba, která je hodně podobná Star Trek Animated series. Dokonce se i v pozadí objeví moje oblíbená postava M’Ress která v animovaném Star Treku občas zastupuje Uhuru. Pravda, nic neřekne :), ale malé bezvýznamné plus, je tam. Každopádně nic nechybí a srdce pravého Trekieho přetéká blahem, členové výsadku v červené mikině umírají, Kostra a Spock se špičkují a mimozemšťané jsou buď přebarvení lidé, nebo jsou neviditelní. Klasika která nestárne.

Nejvíce z celé knihy mě nesedl příběh zvaný Vulkánci. Nemůže za to ani tak scénář u kterého jsem měl pocit že už jsem ho někde viděl či četl, ale kresba. Postavy Josepa Beroye mi připadají všechny nesympatické a zaujímají podivně teplé, parodické postoje (Tím se nechci nikoho dotknout.) a samy o sobě si nejsou na některých i sousedících polích podobné. Příběh sám se pak točí kolem Spocka a jeho nedostatku empatie, která je hlavním problémem po jeho převelení na Enterprise, ale během první mise se ukáže tento nedostatek jako nedocenitelná výhoda.

Gornové jsou asi nejméně zapamatovatelným příběhem. Tím ale nechci říct, že je špatný. Pouze se v něm nevyskytuje nikdo ze starých známých a to jak na straně lidí, tak Gornů. Tyhle dvě rasy si vůbec nepadly do noty už jen proto, že jedni jsou savci, zatímco druzí plazi. Přesto mají podobné způsoby chování a přemýšlení a jediné, co se staví mezi ně je vrozená nedůvěra. Nedůvěra ze které pramení zbytečný konflikt.

Kapitán Pike je hlavním hrdinou příběhu Orionci. Potýká se s Orionskou vražedkyní, což by mu šlo lépe pokud by Orionské vražedkyně nebyly tak krásné a roztomilé, že byste jim byly schopni odpustit snad i holokaust. Ale abysme jí nekřivdili, tahle má i důvod a kromě toho Tellarité, mezi něž patří oběť nepatří zrovna mezi svatoušky.

Romulanský Prétor v podání kreslíře Johna Brynea je neuvěřitelně slizký! A je to dobře, on slizký má být. Romulané jsou totiž právě o mocenském boji a jsou mírně propojení s ostatními příběhy, i když tady to vypadá spíše jako časová shoda, než úmysl, každopádne se jedná o prequel k jedné seriálové epizodě.

Pokus na Enterprise je nejdelší částí Omnibusu. Jde o ucelený příběh, resp. dva z období Čtvrtého roku, který je ale typově úplně někde jinde. Zatím co v první části Čtvrtého roku jde o klasické naivní epizodky, Pokus na Enterprise se více blíží realitě kterou nastolila klingonská krev. Té, ve které běžně probíhá mezi lidmi, klingony a romulany špionáž, skrytá spojenectví a politikaření na pozadí. Tedy něco co nemělo prostor v původním seriálu místo.

Celkově se Star Trek Původní série - omnibus opravdu povedl. Klidně bych si z čisté sentimentality přečetl více příběhů typu Čtvrtý rok, ale na druhou stranu, nové rozměry, které příběhy načerpaly skrze ostatní rasy, také nejsou k zahození. Zkrátka, více takových omnibusů, klidně i s dalšími posádkami. Pokud se totiž podařilo omnibusu Původní série vtisknout postavám více lidskosti, nebylo by špatné, zaměřit se na podobné nedostatky v Nové generaci, i když tam už byly hodně otupené. A hlavně, kdo by nechtěl komiks s Q, případně borgy.

Úlet! Ale hodně dobrej úlet, kterej chytne a nepustí, dokud se neocitnete na poslední stránce.

KomiksBanda 1: Karty jsou rozdány stvořili Garth Ennis a Darick Robertson. Scénarista Garth Ennis je dnes už zkušený matador v komiksové tvorbě. Na jeho tvůrčí pažbě jsou takové zářezy jako Soudce Dredd, Hellblazer, Preacher, Hitman či Punisher. Kreslíř Darick Robertson je zase nejčastěji spojován s Transmetropolitanem a Wolverinem.

Banda, skupinka pěti týpků, čtyř mužů a jedné ženy, oplývající nadlidskými schopnostmi. Nevyužívají je však pro dobro lidí přímo jako ostatní superhrdinové, ale pod vedením CIA ukazují superhrdinům jejich mantinely. Vyjasňují, že je nezbytné, aby nadpřirození hrdinové nezneužívali svých superschopností. Superhrdinové totiž dle CIA potřebují nad sebou kontrolu, aby je náhodou nenapadlo změnit stranu dobra v druhou. Jak říká, Billy Řezník, šéf Bandy: „Supersíla je nejnebezpečnější síla na Zemi. Každou chvíli je jich víc a víc a dřív nebo pozdějc jim to docvakne. Jestli dokážeš uhnout kulce nebo předběhnout tachyon nebo přeplavat tam a zpátky po povrchu Slunce, můžeš přece strávit život mnohem zajímavějc než po dvoustý zachraňovat svět jako kokot.“

Řezníkův tým tvoří dále Mateřský mlíko, Francouz, Ženská a Hughík. Posledně jmenovaný je i nejzajímavější postavou, protože je rekrutován Řezníkem takříkajíc z ulice, jedná se o obyčejného chlapíka, kterému však superhrdina Áčko při likvidaci jiného, zabil milovanou dívku. Komiks je nabitý ostřejšími peprnými výrazy i nahotou. Hlavně však mění povědomí o superhrdinech. Neplatí totiž pravidlo, superhrdina = superklaďas, ale čtenář si poupravuje svůj názor. Zjišťuje, že po vydařené akci si jdou supráci zařádit do bordelu, kde místní pracovnice jejich superkládám bez újmy na zdraví těžko stačí. Další šok je čtenáři naservírován při vstupu mladičké superhrdinky do hvězdného týmu, když ji před plánovaným přijetím naservíruje, obdoba Kapitána Ameriky, nutnost orálního uspokojení, jinak má smůlu a na vstup může zapomenout. O těchto nechutnostech však běžní smrtelníci neví, jen pár jich něco tuší. A od toho je tu právě Banda, aby supráky občas klepla přes prsty.

Již v prvním díle čtenář prožije stvoření nového týmu, Bandy a určení hlavních nepřátel.

Pokud vás nevyděsí několik párů odhalených ňader, desítky vulgarismů, pak tento komiks skýtá pořádnou porci (ne)slušné zábavy. Myslím, že druhé číslo bude netrpělivě, ale skutečně velmi netrpělivě, očekáváno.    

Banda 1: Karty jsou rozdaný (The Boys 1: Name of the Game)
Garth Ennis, Darick Robertson
Nakladatelství: BB/art
Překlad: Darek Šmíd
Počet stran: 152
Rozměr: 168 x 258 mm
Provedení: Paperback
Cena: 399 Kč

Komiksoví scénáristi jsou naprostí magoři a úchylové. Aspoň takový dojem budí výběr, který českým čtenářům předkládá nakladatelství BB/art. Podívejte se třeba na vlajkovou loď, kterou je bezpochyby – aspoň provedením – Bažináč. Na scénáristické sesli zde trůní Alan Moore, o jehož vyšinutosti snad nikdo nepochybuje. A pak otevřete Planetary a první, kdo vás na jeho stránkách vítá, je zase on.

A je to tak v nejlepším pořádku, protože jak následující stránky ukážou (alespoň těm, kteří s ním ještě neměli tu čest), Warren Ellis je ještě větší úchyl než Moore. A i jeho snahy ukázat nám, kam až může takový komiksový příběh zajít, by byly sotva poloviční bez Johna Cassadaye na pozici kreslíře. Ten, dámy a pánové, strká všechny tyhle pisálky s přehledem do kapsy.

V úvodu o planetárním vědomí se Alan Moore zamýšlí nad situací komiksu na přelomu 20. a 21. století. Činí tak z pozice člověka, který nad komiksovým médiem dumal ze všech možných estetických i filozofických pozic a pro kterého se do značné míry překrývá se světem jako takovým. Což je velmi výhodná pozice, do které se může postavit i čtenář, chce-li efektivně uchopit následující povídky. Z tohoto pohledu je totiž nápad udělat hrdiny z archeologů opravdu zábleskem geniality, jak píše Moore. Tito hrdinové se vrtají v minulosti svého světa, ale zástupně i komiksu jako takového. A komu tluče v hrudi scifistické srdce, kdo si vysoko cení původní japonské Godzilly a nadšeně hltá konspirační teorie o temných stránkách 20. století (pokusy na lidech za účelem vytvoření superčlověka, vesmírné výpravy mnohem dalekosáhlejší než kdy kdo připustil…), ten chce rozhodně být u toho.

Tři zmínění „archeologové“, které někdo až nechutně přeplácí za to, že cestují po světě a zkoumají jeho záhady, jsou do určité míry typičtí komiksoví hrdinové. Prvnímu je sto let, vypadá na zachovalých šedesát a v jeho přítomnosti klesá teplota. Druhá je neuvěřitelně rychlá a silná. A třetí si povídá se stroji. Což by ani tak nezavánělo superschopností, kdyby mu stroje neodpovídaly. Komiks, kterým postavy provází, už tak klasický není. V nepřipraveném čtenáři může dokonce vyvolat i frustraci. Rozhodně se tu totiž neodehrává nic jako klasický příběh či děj. A vyžadovat po hrdinech nějakou akci, to byste s takovým požadavkem rovnou mohli jít za obtloustlým uhrovatým nerdem zavaleným počítačovou technikou a čekat, co vám na to řekne.

Šest povídek představuje šest vhledů do „planetárního vědomí“ (jak to nazval Moore). V podstatě jim chybí klasická výstavba – začátek, prostředek i konec, a především pointa. Jde o fragmenty, které se vám dostanou do rukou v podobě na dřeň očištěných diamantů. Nedají se vzít a pochopit lineárně. Je třeba je převracet, nazírat z různých úhlů, sledovat odlesky, které ta či ona jejich plocha hází. A aktivně do tvorby konečného významu zapojit nejen své vlastní vědomí a podvědomí, ale i to kolektivní, které proudí skrze všechny z nás.

Hrdinové se sice vydávají na místa, kde dochází k podivnostem: duch pomstychtivého policisty kráčí městem, na ostrově žijí obří zmutovaní tvorové, mezigalaktická loď je odkryta pod troskami mrakodrapu… ale zde jejich archeologická spřízněnost s Indianou Jonesem končí. Nesnaží se proniknout do tajemství oněch úkazů, nesnaží se jich zmocnit a navíc se i přes svoje schopnosti ani s nikým (většinou) neperou.

Lehce frustrující může být i to, že zůstávají zcela nepřístupní. Čtenář toho o nich na konci svazku ví stejně jako na jeho počátku, tedy nic. Jsou prostě stejně odosobnělou, na místo pečlivě zasazenou součástí drahokamu, jako prostředí, kterým se pohybují.

Aby se ale nezdálo, že je Planetary komiks určený jen pro takové cvoky jako jsou Moore, Ellis nebo Cassaday; v druhé polovině svazku se na povrch přeci jen částečně vynořuje něco, co by se dalo nazvat spojujícím příběhem a linkou, která nejen slibuje jasnější lineární vývoj, ale hlavně postupný náhled do duší a minulosti hlavních postav. První kniha tak funguje opravdu jako úvod. A pojmeme-li ji jako takovou, je třeba uznat, že plní své poslání na 100 %. Z vizuálních i scénáristických nápadů přechází oči, postavy i přes svou nedostupnost táhnou vyprávění kupředu svou sympatičností (a občas utroušenou provokativní narážkou). A v pozadí se dá tušit něco velkého.

Závěrem zbývá pochválit klasicky excelentní práci nakladatelství, které vytvořilo další vymazlený kousek hodný stát se ozdobou knihovny, a pobídnout k brzkému vydání pokračování.

Planetary 1: Do všech koutů světa a jiné povídky /Planetary 1: All Over the World and Other Stories/
Ellis, Warren - Cassaday, John
Nakladatel: BB art
Překlad: Richard Podaný
Obálka: Ed Roeder
Redakce: Viktor Janiš, Hana Musilová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 160
Rozměr: 170 x 260
Provedení­: paperback
Cena: 399 Kč

Ako môžete vidieť podľa nadpisu, reč bude o najnovšej minisérii venovanej Sudcovi Dreddovi. Ale keď chce niekto napísať niečo o Dreddovi komiksovom, treba spomenúť aj Dredda filmového. Mohol by som to odfláknuť a napísať, „Prvý film je sračka, druhý film je super“, ale ja tak nefungujem. Ja si to musím komplikovať. Ukážem vám ako sa dokáže behom rokov zmeniť pohľad človeka na filmové adaptácie komiksov. Na jednej strane bude stáť moja stredoškolská verzia. Chalan, ktorý prečítal iba komiksy od vydavateľstva Semic Slovart, pár magazínov Crew a niekoľko článkov o komiksoch z časopisu Score. Na druhej strane bude súčasný „dospelák“ z ktorého sa stal introvert každodenne prekladajúci a čítajúci komiksy, ktorý raz týždenne napíše minirozbor súčasného, alebo staršieho titulu a má pocit, že celý jeho život je nejakou hrou vyšších bytostí (Cthulhu buď pochválen)... jednoducho, ja.

„Nazdar, moje mladé ja. Moje mladé, vlasaté, nezarastené, naivné ja.“

„Nazdar, moje staré ja. Hmm...“

„Čo je?“

„Kam sa podeli moje vlasy?“

„To ti nemôžem povedať, inak by som narušil kontinuitu časopriestoru.“

„Čo že to?“

„Na to ser. Priprav sa na poriadny filmový zážitok. Filmovú adaptáciu komiksu Sudca Dredd  z roku 1995.“

„Hej, nehrá tam náhodou Sly?“

„Yep. Be affraid. Be very affraid.“

„Čo? Prečo?“

O hodinu a tridsaťšesť minút neskôr...

„Mne sa ten film páčil. Bola to fakt dobrá komédia. A Sly bez helmy vyzerá lepšie ako s helmou. Celkovo to hodnotím ako dobrý akčný film z deväťdesiatych rokov. Počuj, nastal v roku 2012 koniec sveta?“

„To ti nemôžem povedať, inak by som narušil kontinuitu časopriestoru.“

„Ale...“

„Žiadne ale. Ty si ešte žiadny komiks s Dreddom nečítal, tak nevieš aká sračka filmový Dredd z deväťdesiatych rokov je. Aká urážka tej legendárnej postavy to je. Na rozdiel od novej adaptácie.“

„Akej novej...“

„Na to ser. Idem si pozrieť ten shitfest ja. Bohužial.“

O sedemnásť minút neskôr... praskli mi nervy a žilka v pravom oku...

„V tomto filme je toľko vecí, ktoré nesúvisia s podstatou komiksu, dokonca ju hrubo narúšajú. Kde by som mal začať? Mega-City One vyzerá ako nechcené decko megamiest z filmov Blade Runner a Piaty Element. Nevyzerá ako diera, v ktorej sa na každom rohu deje nejaký zločin.  Nehovoriac o uniformách zložených z elasťákov, obrích ramenných vypchávok a suspenzorov. Čo vyzerá cool v komikse, vyzerá vo filme debilne. Sly má správne krivú držku, ale Dredd nie je hláškujúci komediant, ktorý máva emocionálne návaly. Je to hláškujúci suchár. A NEDÁVA SI DOLE HELMU!!!  Vo filme Hlavný Sudcovia pochybujú o tom, či je správne zabíjať ľudí?!? V komikse sú Sudcovia neofašistickou organizáciou, ktorej členovia vás za napadnutie zastrelia, prinajlepšom šupnú do izokocky na pár rokov. Plus, po smrti vaše telo zrecyklujú a použijú na výrobu vecí potrebných pre život živých ľudí. Film Judge Dredd z roku 1995 je ďalším dôkazom, že filmári nemajú problém zneuctiť komiksovú predlohu a ešte sa pri tom tváriť ako keby nič zlé neurobili. Scenáristické duo Michael De Luca/William Wisher Jr. si zaslúži za takúto bastardizáciu predlohy znásilniť pomiatnutým uctievačom Jóviša a vyhnať do Prekliatej Zeme, kde im rozmláti hlavy svojou hlavou Mean Machine.“

„Páni, ty si fakt ukecaný. Nie si, teda som, tak trochu magor?“

„Na tom nezáleží. Vypadni. Na to čo bude nasledovať ťa nebudem potrebovať.“

„No, bolo zaujímavé vidieť moje „dospelé“ ja. Asi by som mal začať posilňovať, alebo niečo. A vyhnúť sa stresu.“

„Ty sa hlavne vyhni modrým pilulkám.“

„Akým modrým...“

Tak to by sme mali. Moje mladé ja má postarané o miernu traumu, ale ja som nikdy nebol normálny. Späť k Dreddovi. K tomu novému, filmovému. Keď sa objavili prvé fotky Karla Urbana ako Dredda v uniforme a s helmou na hlave, spustila sa kanonáda negatívnych komentárov: „Urban nemá držku ako Sly. Má príliš veľkú helmu. Má príliš malú hlavu. Prečo má tú divnú uniformu? Kde je ten jeho klasický orol? Prečo jeho motorka nevyzerá ako tá v komikse?“ A tak ďalej a tak podobne.

Čo nikto netušil, bol fakt, že film Dredd sa stal jednou z najlepších filmových adaptácií komiksu VÔBEC. Karl Urban je ako Sudca Dredd perfektný, Olivia Thirlby je ako Sudkyňa Andersonová perfektná, Lena Headey je ako hlavná záporáčka perfektná... všetko je perfektné. Dredd je jeden z tých filmov, ktorým prospelo, že sa nedržali na sto percent predlohy (po vizuálnej stránke), ale napriek tomu sa im podarilo zachovať podstatu samotnej komiksovej série. Ak ste ten film ešte nevideli, tak odporúčam aby ste okamžite napravili svoj omyl. Po jeho zhliadnutí budete chcieť sudcovský odznak so svojím menom a hádku s priateľkou/manželkou budete ukončovať slovami: „Vyjednávanie sa skončilo“. Prípadne im do ucha zašepkáte: „Ja som zákon.“

Chvíľu to trvalo, ale konečne sa dostávame ku Dreddovi komiksovému. Sudca Joseph „Joe“ Dredd mal svoj debut v roku 1977 v druhom čísle magazínu 2000 AD. Zrodil sa v hlave Johna Wagnera a jeho predstavy hodil na papier Carlos Ezquerra. V časoch jeho počatia bol Dredd niečo nevídané, pretože mal neustále na hlave helmu, ktorá mu zakrývala polovicu tváre. Jediné čo bolo vidieť bola brada a neustále skrivené pery. Wagner zdôvodnil helmu slovami: „Spravodlivosť nemá tvár – nemá dušu. Takže nie je dôležité aby čitatelia videli Dreddovu tvár.“ Párkrát sa stalo, že Dredd si dal dole helmu, ale nikdy sme nevideli jeho pravú tvár.

Zaujímavosťou je, že Dredd mal byť pôvodne černoch. Preto mu Carlos Ezquerra zo začiatku kreslil veľké pery. Lenže nie všetci kresliči boli informovaný a tak ho Mike McMahon štyri mesiace kreslil ako černocha, zatiaľ čo kresliči Brian Bolland a Ron Smith ho kreslili ako belocha. Keďže komiks bol pôvodne vydávaný v čiernobielom prevedení, nikto si tie zmeny nevšimol a na černošského Dredda sa postupne zabudlo.

Druhou zaujímavosťou je, že vo svete Sudcu Dredda plynie čas reálne - podobne ako v nebohej sérii Hellblazer. To znamená, že prvý Dreddov príbeh sa odohrával v roku 2099 a súčasné príbehy sa odohrávajú v roku 2135. Dredd má viac ako sedemdesiat rokov a má za sebou viac ako päťdesiat rokov aktívnej služby. Ako keby to nestačilo, tak dostal v roku 2008 darom od Wagnera rakovinu dvanástorníka.  Takže jeho osud je viac než neistý.

O príbehy Sudcu Dredda prejavilo záujem aj vydavateľstvo DC Comics. Chceli sa nabaliť na úspechu, ktorý mal zožať film so Slyom. Úspech sa nedostavil a DC vydalo iba tridsať jedna komiksov. Minulý rok začalo vydavateľstvo IDW Publishing vydávať sériu na pokračovanie nazvanú jednoducho,Judge Dredd. Píše ju Duane Swierczynski a kreslí Nelson Daniel. A tento rok predstavilo IDW minisériu, nazvanú Judge Dredd:  Year one, v ktorej sa dozvieme, aký bol prvý rok v živote mladého Sudcu Dredda.

Píše sa rok 2080. Mutanti sú na vzostupe. A tým nemyslím mutantov vo farebných kostýmoch s cool menami. Prvý incident bol zaznamenaný na ihrisku strednej školy, kde sa mládež oddávala šikane. Ale šikanovaná žiačka toho mala dosť a niečo urobila. O pätnásť sekúnd neskôr, dievča omdlelo a nepamätalo si, čo sa stalo. O druhom prípade sa Sudcovia dozvedeli, keď na ich oddelenie zavolala Geraldine Dickersonová. Tá im tvrdila, že jej jednoročná dcéra dokázala myslou pohybovať svojimi hračkami. Ďalší prípad bol bizarnejší. Malý zlodejíček sa venoval svojmu hobby, okrádaniu slušných občanov a nejakým spôsobom prinútil svoju obeť k samovražde.

O zvýšenej aktivite mutantov sa presvedčil aj čerstvý absolvent školy kadetov, Sudca Dredd. To, čo začalo ako prenasledovanie lupičov sa skončilo roztrhaním podozrivého na kusy malým chlapcom, ktorý chcel ochrániť svojho otca. Dredda čaká prvá návšteva Psi divízie, ktorá najíma mutantov s telepatickými a empatickými schopnosťami. Vďaka tomu dokážu Sudcovia predpovedať zločiny skôr než sa stanú, získavať informácie z myslí zločincov a stopovať ich na diaľku. A Dredd potrebuje na objasnenie prípadu pomoc práve psychicky nadaných ľudí. Neobvyklé prípady si vyžadujú neobvyklé metódy. Sudca z Psi divízie nahliadne do mysle chlapca, ktorý roztrhal na kusy zločinca a prišiel k jedinému záveru. Niekto sa pokúša prevziať kontrolu nad občanmi.

Po prečítaní prvého čísla tohto komiksu je mi jasná jedna vec: Judge Dredd: Year One nie je typický titul s koncovkou Year One. Punisher: Year One, Batman: Year One, dokonca Die Hard: Year One boli o hlavnej postave. Kto to je, odkiaľ prichádza, aký je jeho príbeh, ako sa z neho stal ikonický hrdina, alebo antihrdina... nič z toho tu nie je. Nie je to o Dreddovi a zároveň je to o Dreddovi. Príbeh vo futuristickom meste sledujeme jeho očami, ktoré toho ešte veľa nevideli. Takže to nie je taký suchár, akého poznáme a milujeme dnes. Čo nie je vôbec na škodu, keďže scenárista vie čo robí.

Tento komiks píše Matt Smith (podobnosť mena so súčasným hercom hrajúcim Doctora Who je čisto náhodná), ktorému Dreddov svet nie je vôbec cudzí. Smith totiž pracuje pre 2000AD ako hlavný redaktor a kedysi nakreslil pár komiksov pre Marvel. Takže čo to málo vie aj o tom, ako by mal taký komiks vyzerať a akú by mal mať príbeh stavbu. O kresbu sa tentoraz postaral Simon Coleby, ktorý pracoval nielen na tituloch pre 2000AD, ale aj pre Wildstorm, Marvel a DC. Jeho kresba sa ku Smithovmu príbehu hodí, keďže perfektne dokáže vystihnúť dystopickú budúcnosť, v ktorej je všetko mega, ulice sú plné ľudí, diaľnice plné áut a Dredd sa na to krásne svojou poldržkou mračí. Obálky dostal na starosť ďalší známy fachman z 2000AD, Greg Staples (jeho talent odhalil svetu legendárny Simon Bisley). Varianty obálok nakreslili Carlos Ezquerra a legendárny Dave „Cerebus“ Sim.

Judge Dredd: Year One nie je klasický zoznamovací komiks, v ktorom sa dozviete všetko, čo ste kedy o Dreddovi chceli vedieť. Ale to neznamená, že nestojí za to a že by ste si ho nemali prečítať. Pretože táto nová miniséria stojí za to. Ak však chcete zistiť príbeh Dreddovho sveta, pretože vás oslovil filmový Dredd (ten s Urbanom, samozrejme!!!), ak chcete zistiť ako došlo k vojne, ktorá zničila Zem, ako prevzal Hlavný Sudca Fargo kontrolu nad Mega-City One a ako sa dostali Sudcovia k moci, prečítajte si príbeh Origins. Nebudete ľutovať a budete toho vedieť viac než priemerní ľudia trpiaci komiksofíliou. Budete vedieť, kto je zákon.

Stránky z komiksu nájdete TU.

Sex. Jedno krátke slovo, ktoré je pre niektorých zmysel života, pre mnohých spôsob šírenia svojej DNA, prípadne profesionálne zamestnanie a výnimočne tá vec, ktorá nie je pre život dôležitá. Tak či onak, nech je postavenie ľudí akékoľvek, sex patrí k životu. Aj k životu superhrdinov, hrdinov a zlosynov komiksového sveta. Vďaka sexu sa dočkali potomkov Punisher, John Constantine, Reed Richards, Bruce Wayne, Wolverine a mnohý ďalší. Ale niektorí super/antihrdinovia jednoducho nemajú na sex čas, pretože majú plné ruky práce. No, čo sa stane, ak superhrdina zavesí svoje „hobby“ na klinec a zrazu má toho času priveľa?  Na to nám odpovie scenárista Joe Casey vo svojej novej, veľmi svojskej sérii.

Simon Cooke je na prvý pohľad obyčajný playboy, ktorý prišiel k bohatstvu a užíva si život plnými dúškami. To nie je tak celkom pravda. Nie je playboy a neužíva si život. On na to totiž nemal čas. Keď mal dvadsaťtri rokov tak sa Simon rozhodol, že bude využívať všetky svoje zdroje a skúsenosti, na to aby pomáhal druhým. Tak sa zrodila jeho superhdinská identita, Armored Saint. Ten pomáhal mestu Saturn City a zločinnosť postupne klesala. Ale potom sa stalo nečakané. Simonova dlhoročná priateľka vážne ochorela a na smrteľnej posteli ho požiadala, aby zavesil superhrdinstvo na klinec. Aby mal život, nenosil kostým a vyhýbal sa konfliktom. Čo iné mohol Simon robiť než súhlasiť? Zbalil si kufre a odišiel. Saturn City prišlo o svojho najväčšieho hrdinu.

No teraz, po siedmych mesiacoch, sa vracia domov. Jeho prijatie späť do spoločnosti, Cookeovej Spoločnosti, je mierne vlažné. Žiadny uvítací výbor, žiadne veľké haló, iba najbližší priateľ a asistentka. Simon má v pláne naplno sa venovať spoločnosti nesúcej jeho meno, čo v minulosti zanedbal, keďže mal iné povinnosti. Ale to ešte jeden deň počká. Simon vyrazí so svojím priateľom a právnikom v jednom, Warrenom, do mesta a pri poháriku sa dozvedá, že jeho bývalý maskovaný protivníci si urobili zo Saturn City svoju ustricu. A keďže ich nemá kto zastaviť, vysávajú ju pomaly, ale isto dosucha. Ako na to Simon zareaguje? Ako zareagujú na jeho návrat zlosyni? A ako s tým všetkým súvisí sex?

Scenárista Joe Casey pracoval na mnohých komiksových sériách (Alpha Flight, Butcher Baker the Righteous Maker, Wildcats, Godland) a má veľmi svojský názor na superhrdinské komiksy. Jeho presné slová, pri propagovaní tohto komiksu boli: „Superhrdinský komiks  sa vždy tak trochu otieral o koncept sexuality. Je načase, aby sme ju naplno prijali.“ Casey je toho názoru, že superhrdinské komiksy sú v podstate pornografiou, v ktorej sa namiesto sexu ľudia oddávajú bojovaniu, pri čom je knockoutujúci úder vystreknutím semena. On berie superhrdinov ako nahých ľudí, ktorým niekto prikreslil farebné kostými. Keď sa nad tým zamyslím, tak to má logiku. Stačí si odmyslieť pár nakreslených liniek a Power Girl a iné Girls sú v podstate nahé, tak ako Superman a ostatní Mani.

Táto teória súvisí so sériou Sex iba na konceptuálnej úrovni. Ak Joe Casey vloží do príbehu scénku so sexom, tak je to sex na plné gule. V prvom čísle sme sa o tom mohli presvedčiť na vlastné buľvy. Zatiaľ sme boli svedkami iba lesbického sexu a odhalených vagín. Kto vie, ako to dopadne, keď sa do hry zapoja aj penisy. Ale o čom vlastne teda Sex je? Keď som sa dočítal, že Image Comics vydá komiks menom Sex a hlavnou postavou bude bývalý superhdina, tak som si myslel, že to bude o tom, ako si zarába svojim penisom.  Predsa len, hlavná postava je pseudoAdonis. O čom inom by to mohlo byť?

Je to o návrate do spoločnosti a o tom, čo je „normálne.“ Simon Cooke má na krku spoločnosť, ktorá mu kedysi slúžila ako krytie a šporkaska. Má priateľov, ktorí mu kedysi pomáhali, boli jeho poskokmi, ale teraz musí byť ich skutočný priateľ. A potom sú tu ženy. Keď sa Simon hral na superhrdinu, medzi jeho civilné krytie nepatril sex s krásnymi ženami, ako to obvykle robieva Batman. V podstate je Simon idiot a vďaka jeho bývalému životu sa z neho stal excentrik. Ale teraz je späť a je zvedavý, pretože si uvedomuje že prepásol pár základných a podstatných vecí, ktoré k životu patria.

Kresba Poliaka Piotra Kowalského je výborná, napriek tomu, že má zatiaľ na svedomí iba jednu štvordielnu minisériu. Kowalskému ide kreslenie architektúry, mesta, charakterov, tvárí, nahých ženských tiel, vagín a všetkého, čo k tomu patrí. Za pozornosť stojí aj koloring Brada Simpsona, ktorý je výnimočne využívaný aj v texte. Slová, ktorá sú bežne zvýraznené tučným písmom sú v tomto komikse zvýraznené aj ľubovoľnou farbou. Netuším či má ľubovoľná farba nejaký zvláštny význam, ale výsledok je zaujímavý.

Takže, Sex v podaní Joea Caseyho. Začína to zaujímavo, ale neočakávajte od príbehu nejakú pornografickú ságu. Berte to skôr ako štúdiu sexuality niekoho, kto nemal čas na ženy. Pokiaľ ide o sex samotný, tak toho je v prvom čísle primerane. Uvidíme či sa to postupom času zmení a či sa zo Simona stane nadržaný maniak, ktorý nebude vedieť ovládať svoje libido, ako napríklad Michael Fassbender v snímke Shame.

Stránky z komiksu nájdete TU.

První epizoda Kdesi uprostřed stínů vypráví o vraždě Blacksadovy někdejší milenky. Epizoda o tom, že bohatí a mocní si mohou dovolit v podstatě cokoliv, jenom jim to ne vždy projde, je velice jednoduchá a nenastane v ní vlastně žádný překvapivý zvrat. Co chybí příběhu, dohání autoři kresbou. Juanjo Guardino je vynikající kreslíř, díky tomu má celý komiks má silnou atmosféru a dokáže ji předat. Depresivní temné obrázky se střídají s jásavě barevnými kresbami plnými štěstí. Z některých na vás dýchne chlad mlhavého podvečera, z jiných teplo prosluněného dne. Zvířecí podoba je postavám přidělena podle charakteru, což je trochu škoda, protože už od začátku víte, že od krysy či plaza nemůžete čekat nic moc dobrého, na druhou starnu to odpovídá jednoduchosti příběhu. 

Po prvním příběhu si zvyknete na styl vyprávění scénáristy Díaze Canalese a zjistíte, že je to vlastně fajn oddechové čtení. V Národu leduřeší John Blacksad zmizení holčičky na pozadí bojů z rasové nenávisti. Děj je opět jednoduchý, a tak zbude čtenáři více času na kochání se propracovanou kresbou. V obchodech jsou vyplněné všechny police, ve městě vykreslená každá střecha. Přesto si Guardino zachovává soudnost, a ostré a opravdu pečlivě propracované jsou jen důležité věci. Pozadí je prostě jenom pozadí, i když se na pozadí třeba nějací dva muži perou přes tři čtyři okénka.

S lety se zlepšil ve svém umění i Canales, a tak je třetí epizoda Rudá dušeřádně zamotaná, plná politiky a strachu z jaderné války. Kromě vlivných politiků se zde objevují i všudypřítomní demonstranti, přemýšlení o životních rozhodnutích, úkladné vraždy a láska. Vše je skvěle propojeno a příběh šlape jako hodinky a konečně si musíte na vyřešení zápletky počkat. Stejně jako ostatní epizody ani tato nekončí vyloženě happy endem, přesto je to nejlepší hrdinova eskapáda z knihy.

Poslední dlouhá Blacksadova příhoda Peklo, mlčení je plná hudby a mystična. Autoři poprvé mění styl klasických okének a setkáte se i s několika celostránkovými výjevy. Například úchvatně vyvedená ulice plná postav v karnevalových kostýmech. Hledat zde Blacksada je jako hledat jehlu v kupce sena.

Na konec tu máte dva kratičké bonusy. Plivnout do nebe ukazuje, že někdy jsou i detektivové bezmocní, přestože znají pachatele. Jako pes a kočka je naopak takový podzimně laděný výjev o monotónnosti života a potřeby mít přátele. V této závěrečné kapitolce také krásně uvidíte, na co jsem poukazovala na začátku, že postavy jsou zvířaty dle charakterů.

A celkový verdikt? První pocit může být zklamání z jednoduchosti příběhů, ale nenechte se tím odradit. Blacksad rozhodně stojí za přečtení i za koupení. I kdybyste zůstali jen u prohlížení kreseb a nasávání jejich atmosféry.

Blacksad
Canales, Díaz, Juan - Guardino, Juanjo
Nakladatel: Crew
Překlad: Richard Podaný
Redakce: Jiří Pavlovský, Filip Gotfrid
Rok vydání: 2012
Počet stran: 224
Provedení: Paperback
Cena: 549 Kč

Napísanie tohto článku som odkladal tak dlho ako sa dalo. Ale je to nevyhnutné. Pred niektorými vecami jednoducho niet úniku. Život, láska, dane a smrť sú iba niektoré z nich. A práve smrť je to čo, opäť trápilo jedného z mojich najobľúbenejších antihrdinov na svete, Johna Constantina. A to John čelil smrti už od udalostí v Newcastli, keď zistil, že hrať sa na amatérskeho mága a exorcistu v jednom nie je žiadna sranda, ak neviete čo robíte. Po tom debakli mal takú traumu, že skončil v blázinci. Avšak, po „vyliečení“ sa John vrátil k zahrávaniu s mágiou, pretože je nepoučiteľné hovädo a navykol si na nával adrenalínu spôsobeného nebezpečenstvom.

No smrť mu opäť zaklopala na dvere formou rakoviny pľúc. Nápis na balíčkoch cigariet totiž neklame: fajčenie naozaj škodí zdraviu. Ale aj z toho sa John dostal a od tej chvíle mal o zábavu postarané. Náš mágus sa dostával z prúseru do prúseru, z dažďa pod odkvap a za pätami mal neustále smrť, ktorej unikal každým možným spôsobom. Buď niekoho oklamal, aby si za Johna odsral trest, alebo poslal do Pekla svoje diabolské „dvojča“, prípadne uzavrel dohodu s Prvým z Padlých, alebo sukubou.

John Constantine toho za takmer tridsať rokov svojej existencie preskákal viac než dosť a prežil ešte viac. Za to môže byť vďačný tým najlepším scenáristom v brandži. Alan Moore ho predstavil svetu, Jamie Delano mu dal osobnosť a históriu, niečo málo pridali Grant Morrison, aj Neil Gaiman a Garth Ennis ho pretvoril na hajzla, ktorý sa stal základným kameňom pre nasledujúcich autorov. Warren Ellis, Brian Azzarello, Mike Carey, Denise Mina a Andy Diggle sa postarali o to, aby sa John nenudil, skopli ho na samé dno existencie, urobili z neho otca pekelných detí a podobné srandy. No potom sa ozval umieračik a prišiel scenárista Peter Milligan.

Milligan dostal za úlohu dôstojne zakončiť Johnovu životnú púť a maximálne si to užil. Predstavil čitateľom Epiphany Greavesovú, do ktorej sa John po uši zamiloval a nakoniec sa s ňou aj oženil. Odcestoval do Indie, kde porazil starého démona, podľahol kliatbe šialenstva a odsekol si palec, musel zastaviť svoj mágiou, sexom a cigaretovým pachom nasiaknutý baloniak, na otočku navštívil Peklo, aby zachránil dušu svojej sestry a zistil, že má dávno strateného synovca. Teraz tu máme trojdielny príbeh Smrť a cigarety, v ktorom sa navždy rozlúčime s každého obľúbeným mágusom. Alebo nie?

Je rozhodnuté. Je to nevyhnutné. Je to viac než isté. John Constantine zomrie. Celý týždeň ho trápili vízie a znamenia. Vo sne videl náhrobný kameň so svojím menom a dátumom úmrtia. Na ulici stretol pouličného speváka, ktorý spieval v mŕtvom Babylonskom jazyku, na stene toalety sa objavil nápis písaný čiernou krvou a tak podobne. Keď oznámil túto smutnú správu svojej mladej žene, Epiphany, tak mu neverila. Preto jej to John musel dokázať svojim svojským spôsobom. Postavil sa pred blížiaci rýchlovlak. Ten sa vykoľajil a Johna nejakým zázrakom nezrazil. Ľudia boli zranení a zabití, ale na to John kašle. Hlavné je, že dokázal pravdivosť znamení. Johnovi a Epiphany zostáva spolu päť dní.

Rozhodnú sa využiť svoje posledné chvíle tak dobre ako sa len dá. Sexom, chlastaním a lúčením sa s dobrými kamošmi. Teda, kamošom. Po rokoch zahrávania sa s mágiou a nasieraním rôznych démonov, zostal Johnovi jediný dobrý, živý a zdravý kamoš. Taxikár Chas Chandler. Ale Epiphany sa svojho vyvoleného nevzdá bez boja. Do poslednej chvíle verí, že jestvuje nejaká nádej. Veď už predtým sa podarilo Johnovi utiecť z hrobárovej lopaty. Lenže tentoraz sa mu to nepodarí. Nie je mu to súdené. Nič mu nepomôže. Žiadny podvod, výhovorky, ani zmluva s Prvým z Padlých. John to má spočítané a nech sa jeho smrť dostaví v akejkoľvek podobe, náš mágus je na ňu pripravený. Ak už má zomrieť, tak zomrie ako pravý Constantine: so všetko slávou, hláškou na perách a vševediacim úsmevom na tvári.

Pri čítaní tohto záverečného, trojdielneho príbehu série Hellblazer som si spomenul na príbeh The End of Time zo seriálu Doctor Who, v ktorom čakala Desiateho Doctora (v podaní Davida Tennanta) regenerácia, ergo "smrť" jeho charakteru. Bolo to nevyhnutné, rovnako ako Johnov osud, ale odkladal to tak dlho ako sa dalo. A keď to prišlo... bez zbytočných spoilerov poviem iba toľko, že záver príbehu Smrť a cigarety bol veľmi Moffatovský a krásne zakončený.

Scenárista Peter Milligan odviedol poriadny kus práce a predviedol nám, že s komiksovou postavou sa dá rozlúčiť aj bez zbytočného pátosu. Samozrejme, ako obvykle, sa to nezaobišlo bez komplikácií. John si narobil za tie roky veľa nepriateľov a keď sa prefláklo, že zomrie, tak si o jeho dušu začal robiť nárok démon Lukhavim, stelesnenie sesterstva odvrhnutých žien. Okrem toho išiel po Johnovom krku synovec Finn, ktorému jeho strýko svojou prítomnosťou doslova posral dokonalý, rodinný život. Nehovoriac o jeho neteri Gemme, ktorá Johna nenávidela a milovala viac, než by mala. Niekedy to človek nemá ľahké ani pred smrťou.

Pokiaľ ide o kresbu, tak sa v sérii Hellblazer vystriedalo takmer štyridsať kresličov a obálkarov. Dave McKean (Sandman), Sean Phillips (Vamps), Glenn Fabry (Preacher), Tim Bradstreet (Punisher), Lee Bermejo (Checkmate), Leonardo Manco (Deathlok), Simon Bisley (Lobo), Steve Dillon (Preacher), Charlie Adlard (Walking Dead), John Higgins (Watchmen), Marcelo Frusin (Loveless), Richard Corben (Ragemoor), Guy Davis (B.P.R.D.) a Jock (Losers) sú iba niektorí z nich. S Milliganom spolupracoval až do konca hlavne Talian Giuseppe Camuncoli. Jeho kresba síce miestami vyzerá jednoducho, ale napriek tomu tá jednoduchosť príbehom skôr prospievala.

Čo dodať na záver? Prišli sme o jednu z najlegendárnejších komiksových postáv, ktorá reálne starla (druhou je Sudca Dredd). Muža, ktorý aj keď bol na dne a liečil si zlomené srdce chlastom a žitím na ulici, dokázal poraziť Kráľa upírov (na ktorého sa následne vymočil). Muža, ktorý mal gule na to, aby oblažil prostredníkom a úsmevom na perách Prvého z Padlých. Prišli sme o legendu. Sága Johna Constantina úspešne dorazila na konečnú. A úprimne, ten sobecký, malicherný, prekliaty bastard mi bude veľmi chýbať.

Stránky z komiksu nájdete TU.

PRAHA, 16. duben 2013 – V nakladatelství Comics Centrum dva a půl roku pracovali na digitální restauraci kultovního amerického komiksu Drsná škola (Hard boiled). Převedení původně analogově zpracovaného komiksu nebylo vůbec jednoduché. Ovšem to, že se práce povedla na výbornou, ukazuje, že se od svého vydání těší komiks velké oblibě v Česku. Navíc o velmi kvalitní práci svědčí i fakt, že o digitálně restaurovaná data požádali i zástupci nakladatelství Dark Horse, které komiks vydává v USA.  

„Jsme opravdu velmi potěšeni, že o námi restaurovaný komiks projevili v Dark Horse zájem. Od chvíle, kdy jsme v Dark Horse před rokem ukázali první zrestaurované stránky, chtěli od nás okamžitě data. S naší prací byli vždy velmi spokojeni. Z námi restaurovaných digitálních dat se ve světě již tisknou Dobrodružství Luthera Arkwrighta a Pohádka o zlobivé kryse Bryana Talbota. Navíc české vydání Dobrodružství Luthera Arhwrighta bylo označeno v knize Art of Bryan Talbot (NBM Publishing New York) jako nejlepší všech dob.“ řekl Václav Dort, ředitel nakladatelství Comics Centrum.

Restaurování celého komiksu probíhalo dlouho. Na podkladech k americkému komiksu se podepsala nejen analogová metoda, kterou byl původně zpracován, ale i stáří uložených litografií a jejich časté používání k reprintům. Pokud by nebyl komiks digitalizován, bylo by dost pravděpodobné, že už by za pár let nemohl vyjít, protože by kvůli zubu času nemusely být podklady vůbec použitelné.

„Opravdu to někdy byla až alchymie a obrovská restaurátorská detailní práce, abychom z naskenovaných litografií, které jsme měli k dispozici, dostali to nejlepší. Se zástupci Dark Horse nyní jednáme o dalších možných variantách spolupráce. Jsme zato velmi rádi a určitě jim vyjdeme co nejvíce vstříc. Jakmile budeme vědět nějaké další podrobnosti spolupráce, určitě je zveřejníme. Zatím budeme rádi, když budou dále probíhat jednání v podobně nadšeném duchu jako doposud,“doplnil Václav Dort.

Komiks Drsná škola vznikl na konci analogové éry ve formě litografií. Celá kniha se skládá ze tří dílů, které vycházely postupně jednou do roka v letech 1990-1992. Rekonstrukce trvala dva a půl roku, protože musely být odstraněny chyby, které vznikly původním analogovým postupem výroby, zubem času a digitalizací. Původní litografie vznikala tak, že se nejdříve ofotografovavala pérová kresba, zmenšila, vytiskla, kolorovala, znova ofotografovala a nakonec kopírovala dohromady. Na stránkách tak vznikly různé vady a chyby, které bylo potřeba digitalizací odstranit. Rekonstrukce nejtěžší stránky 120-121 trvala téměř tři týdny.

Nebudu vám lhát, když jsem se dozvěděl, že se Bažináč v pátém svazku vydá do Gothamu, zmocnily se mě pochybnosti. Už čtvrtý díl přinesl odklon od geniálního psychologického hororu a další prohlubování spojení se superhrdinským univerzem nemohlo sérii rozhodně pomoct. Jak naivní byla má malověrnost!

Předchozí kniha uzavřela Bažináčovu cestu za sebepoznáním. Dá se říct, že pro něj značně uspokojivě. Úspěšně vybojoval bitvu o osud světa, zjistil, že je v podstatě nepřemožitelný bůh a pro nedostatek dalších výzev se mohl spokojeně odebrat na odpočinek. Jednu velmi důležitou postavu ale série tímto bahno-centrickým zaměřením zanedbala. Ženu, která Bažináče k celé té cestě přiměla, a která na něj věrně čekala doma v bažině. Mysleli jste si, že to tak Alan Moore nechá? A že dovolí, aby mu utekla možnost prozkoumat, co s psychikou rašelinové bytosti udělá její nově nabytý božský status? Rozhodně ne… a odpovědi na otázky, které si položil, leží v nejzákeřnějším městě světa. Tedy na Gotham, přátelé! 

To je toho, tak se člověk rád občas vyspí s kytkou, no. Jenže když se toho chytnou bulvární média, problém je na světě. Amerika je totiž země omezených možností, a sice některé privilegované jedince nechá nosit spodní prádlo přes oblečení, ale že by jiným dovolila lehčí sexuální úchylku, to ne. Navíc jsou louisianští právníci tak zabednění, že nevinnou florofilii klasifikují jako zoofilii, kterou mají v zákoně vyhrazenou pro obcování s hospodářskými zvířaty. Tak prosím, on je Bažináč asi nakonec vůl.

Nebohá Abby si každopádně s médii, soudy i nenávistnými sousedy užije svoje a radši z maloměsta prchá vstříc anonymitě metropole. Jenže i tak zvrácené město jako Gotham se k ní obrátí zády. A když se Bažináč vrátí do opuštěného bytu, nezbývá mu, než si pro svou milovanou dojít. I kdyby tomu bránila veškerá americká justice.

Jak se ukázalo, Gotham byl po všech směrech tou nejlepší scénáristickou volbou. Je to město, které neustále balancuje na hraně propasti, město, o němž mnohé vypovídá to, že jeho nejskvělejší ochránce zákona je temný rytíř, ukrývající se ve stínech. Město, pod jehož povrchem to vře, a jehož obyvatelé čekají na sebemenší příležitost vrátit se ke svým primárním instinktům. Vpád džungle do betonových ulic, rajská zahrada znovu nalezená – vykvetlá z kanálů a parků, dřevěných cedulí a rámů oken – je tou správnou příležitostí. Gotham se s příchodem rozzlobeného Bažináče dostává do problémů, na něž je i Batman krátký: jeho obyvatelé nachází sami sebe a jsou šťastní. A zemský elementál nakonec nechce nic, než sevřít svou lásku v náručí. Je to tak strašné? Opravdu musíme lpět na zrezavělých, nefunkčních zákonech tváří v tvář realitě? A co k tomu řeknou zákulisní skupinky padouchů, kterým jsou veškerá morální dilemata ukradená?

První polovina pátého svazku je tím nejlepším finále, jaké mohl Moore své sérii dát. Najdete v ní jasně planoucí vášeň, pochybující a chybující hrdiny, složitě činěná správná rozhodnutí, epiku až na půdu a neskutečný náboj.

V druhé pak přichází hluboký výdech, zklidnění, povídkové dovětky jednoho z nejkrásnějších a nejdojemnějších příběhů, co jich jen mysli komiksových scénáristů plodí. Otřesená, opatrná vzhlédnutí ke hvězdám, k budoucnosti, ke smíření.

V prach se obrátíš končí padesátým šestým číslem Ságy o Bažináčovi. Zbývá tedy osm dílů, které ještě napsal Alan Moore – od pětašedesátého čísla převzal otěže Rick Veitch. Ten již ve většině čísel tohoto svazku společně s Alfredem Alcalou nahradil Johna Totlebena na pozici kreslíře (na vizuálním stylu série to ale není znát). Jako scénárista poté postupně nastavil Bažináčovi nový kurz, vedoucí až například ke kontroverznímu číslu o jeho setkání s Ježíšem. To už je ale jiná pohádka.

A jakkoli se české nakladatelství hodlá či nehodlá této postavě dále věnovat (více snad brzy prozradí ediční plán na druhou polovinu roku), jedno je jisté: posud to byla doslova životní jízda.

Swamp Thing - Bažináč 5: V prach se obrátíš /Swamp Thing 5: Earth to Earth/
Moore, Alan - Veitch, Rick - Alcala, Alfredo - ...
Nakladatel: BB art
Překlad: Viktor Janiš
Obálka: -
Redakce: Richard Podaný, Hana Musilová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 160Rozměr: 175 x 265
Provedení­: hardback
Cena: 499 Kč

Je dobojováno. Bažináč se vrací z Pekla a chce jen spočinout v Abbyině náruči. Právě to mu je ale odepřeno - v jeho nepřítomnosti fotograf Howard Fleck zveřejnil fotografie Bažináče s Abby a vyvolal tím skandál. Abby byla obviněna ze zoofilie a nakonec utekla do Gothamu. A právě tam se za ní Bažináč vydá, vstříc konfliktu s Batmanem, Lexem Luthoren i gothamskou policií...

Příběhy:
Doma, v suchu
(Home Free)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Rick Veitch, Alfredo Alcala

Přirozené důsledky
(Natural Consequences)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Rick Veitch, Alfredo Alcala

Zahrada pozemských slastí
(The Garden of Earthly Delights)
Scénář: Alan Moore
Kresba: John Totleben

Květiny z lásky
(The Flowers of Romance)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Rick Veitch, Alfredo Alcala

V prach se obrátíš
(Earth to Earth)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Rick Veitch, Alfredo Alcala, John Totleben

Moje modré nebe
(My Blue Heaven)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Rick Veitch, Alfredo Alcala

Mýty 3: Láska jako z pohádky

Ve světě Mýtů nepřichází „a žili šťastně až do smrti“ příliš často. Mýty, uprchlíci z vymyšlených zemí, byly vyhnány ze svých pohádkových světů a přinuceny začlenit se do naší drsné, všední reality.
To ale neznamená, že jim nezbývá místo pro romantiku – nebo bolest, zradu a záchvaty žárlivosti, které k ní patří. Vlastně to vypadá, že by láska mohla vykvést mezi dvěma nejotrlejšími a nejpraktičtějšími Mýty. Jsou však tito dva předurčeni najít štěstí – nebo rychlou a definitivní smrt?

Znovuoživená série vychází od této chvíle pod značkou nakladatelství Crew 2x ročně!

1. Legendární kreslený seriál Profesor Dugan vycházel v časopise

• a) Ohníček
• b) Tukani našich lesů
• c) Požáry a spáleniště

2. Zloducha Dugana mistrně kreslil

• a) Herec Theodor Pištěk
• b) František Ringo Čech
• c) Malíř Theodor Pištěk

3. Která titulní postava z vyjmenovaných je nejkladnější?

• a) Profesor Dugan
• b) Fantomas
• c) Muž na radnici

4. Kdy velel zlotřilý Duganův pohůnek major Netz ponorkám?

• a) „Už za války.“
• b) „Už ve vaničce.“
• c) „Jen když jsem na chvilku vystřízlivěl.“

5. Co udělala v tomto komiksu hlubokomořská ryba potápěči?

• a) Dobře v žaludku
• b) Pomluvila ho
• c) Pozřela ho

6. Které osobnosti se Dugan nejvíc podobal hlavou?

• a) Fantomu opery
• b) Fantomasovi
• c) Johnu Lennonovi

7. Jejich ponorka Arronax se jmenovala podle

• a) Prvního kosmonauta na Měsíci
• b) Vypravěče a hrdiny Dvaceti tisíc mil pod mořem
• c) Pracího prášku

8. Následující Pištěkův komiks v Ohníčku se jmenoval

• a) Pavouk Nephila
• b) Barbánek
• c) Vzkříšení profesora Dugana

9. Minulý režim komiksy amerického typu

• a) Zbožňoval a podporoval
• b) Výjimečně strpěl
• c) Ohněm i mečem je mýtil

10. Scénář komiksu Profesor Dugan napsal

• a) Ivo Pešák
• b) Ivo Fencl
• c) Ivo Pechar

Správné odpovědi:

1a), 2c), 3c), 4a), 5c), 6b), 7b), 8a), 9b), 10c)

Jeden až tři body: Asi jste nikdy nečetli časopis Ohníček, ale náhodou jste se semo tamo trefili.

Čtyři až sedm bodů: Fíha, vy jste znalci Profesora Dugana. Snad vás to šlechtí.

Osm až deset bodů: Bravo. Můžete jít na sklínku s Jorikou, Ivem Pecharem i Theodorem Pištěkem.

Kdo má v oblibě frankofonní komiksy, může začít jásat. Na knižním trhu se objevil další komiksový bonbónek, který lahodí francouzským čtenářům již od roku 1967. Přijdou mu na chuť i čeští čtenáři?

Komiks Pidilidi vypráví o lidech, kteří se zmenšili na velikost trpaslíků po doteku podivného meteoritu. Hlavním hrdinou celé série je Regis Renaud, nejchytřejší obyvatel Smělé – městečka, které si vybudovali pidilidi v prázdných nádržích pod starým zámkem. Čtenář je katapultován do příběhu, kdy tato idyla končí. Po nehodě kamionu dojde k zatopení jejich městečka a pidilidi si musí začít hledat nový domov. Název jejich města Smělá není náhodné, ve francouzštině se Smělá řekne Eslapion, název vznikl přesmyčkou jména Espalion, malebného městečka v jižní Francii, kde kreslíř Pidilidí Seron trávil dovolenou a městečko ho zcela okouzlilo.

Na 48 stránkách je čtenář postupně seznámen s úspěšnou, byť nikoli jednoduchou, evakuací z města pidilidí. Pousměje se nad trampotami trpaslíků ve světě obrů i jejich obrovské snaze zůstat nepozorováni. Důležitým dějovým prvkem je existence meteoritu přeměňujícího po doteku normální lidi ve zmenšeniny a také existence zázračného elixíru, vynálezu pidilidí, který dokáže působení meteoritu zase zvrátit. Vtipné situace způsobuje i putování trpaslíků, ti šťastnější mohou létat broukoptérami, ostatní jsou nošeni svými dočasně zvětšenými sousedy v kufrech. Pidilidi jsou se svým údělem srozuměni natolik, že nikdo netouží po návratu do obyčejného světa. Konec svou otevřeností slibuje další povedené dobrodružství a čtenář bude jistě netrpělivě očekávat další vydání.

Po výtvarné stránce komiks připomíná Gastona, na rozdíl od něho, jsou však jednotlivé panely vyváženější a nedochází k celostránkovým výtvarným produkcím. Komiks obsahuje i přiměřené množství textových bublin, které ani nepřetěžují mladší čtenáře svým rozsahem, a zároveň umožňují si plně komiks vychutnat. Kvalitě díla napomáhá velice dobře odvedená práce zkušeného překladatele Richarda Podaného.    

Ve Francii vyšlo za necelých čtyřicet let již přes padesát alb (poslední v roce 2011). Album Pidilidi zaujme hlavně mladší čtenáře, kterým se líbí Leonardo, jako doplňkovou četbu lze však komiks doporučit všem, kteří přemýšlí o jeho přečtení. Pro milovníky frankofonní produkce je to téměř svatá povinnost.   

Dobrodružství Pidilidí 1 – Exodus
Pierre Seron, Albert Desprechins
Nakladatel: COOBOO
Překlad: Richard Podaný
Rok vydání: 2013
Počet stran: 48
Rozměr: 210 x 295 mm
Provedení: Brožovaná lepená
Cena: 149 Kč

Niekedy jednoducho viete, že oznámený komiks bude stáť za to a Five ghosts nie je výnimkou. Propagačný plagát spred pár mesiacov nám predstavil Fabiana Graya, zlodeja, ktorý dokáže používať svoje unikátne schopnosti. Za ne vďačí duchom lukostrelca, detektíva, kúzelníka, samuraja a upíra. Ako schopnosti získal, ako ich používa a aký je príbeh takzvaných duchov? To som nevedel, ale nápad ma zaujal a kresba Chrisa Mooneyhama mi veľmi pripomínala kresbový štýl Johna Buscemu, do ktorého som sa zamiloval, keď sa mi ako decku dostal do rúk ním kreslený Barbar Conan od vydavateľstva Semic Slovart. Plagát hlásal, že sa príbehu Five ghosts dočkáme v marci tohto roku, a konečne je tu prvé číslo. Tak sa na to pozrime.

Fabian Gray je pre niektorých ľudí zlodej. Pre iných dobrodruh. On sám seba považuje za lovca pokladov. A mnohé nasvedčuje tomu, že ním je. Keď navštívil Rakúsko, tak sa vlámal do istého zámku v horách za účelom „získania“ istého drahokamu. To, na čo by iní potrebovali komando skúsených vojakov, zvládol Gray ľavou zadnou. Má totiž isté nadanie. Či skôr päť nadaní. Keď sa Fabian pred rokmi pokúšal získať artefakt zvaný „Kameň Snov“, jeho telo sa stalo hostiteľom piatich duchov, ktorých schopnosti môže naplno využívať. Rýchle reflexy a smrtiacu presnosť lukostrelca. Um  a nadanie mága. Intuíciu, logiku a dedukciu toho najlepšieho detektíva. Disciplínu a šermiarske schopnosti samuraja. A krvilačnosť legendárneho upíra.

Fabian pátra po pokladoch a klenotoch pre bohatých klientov a klientky (s ktorými sa väčšinou aj vyspí), no po dobrodružstve v Rakúsku ho čaká istá súkromná záležitosť v Londýne. Byť hostiteľom piatich prízračných tvorov totiž nie je žiadna sranda a niekedy sa Fabian prestane ovládať. Našťastie má náš dobrodruh po ruke asistenta Sebastiana, ktorý sa vyzná v mocných artefaktoch viac než ktokoľvek iný na svete. Plus vie ako pomôcť Fabianovi, keď sa duchovia pokúšajú prevziať kontrolu nad jeho telom. No napriek tomu to nie je to, čo najviac Fabiana trápi. Jeho prioritou je pomôcť niekomu, o koho kedysi „prišiel“ počas jedného z mnohých dobrodružstiev. Naše nebojácne duo musí zachrániť Silviu, Fabianovu sestru, skôr než päť duchov naveky ovládne svojho hostiteľa.

Niekedy sa tie najlepšie príbehy zrodia z tých najjednoduchších nápadov. Sú to tie nápady, ktoré sú niekde medzi vynaliezavosťou a očividnosťou, pri ktorých vyslovení sa plesnete rukou po čele a vykríknete: „Že ma to nenapadlo ako prvého.“ Niektoré komiksy sú také jednoduché, až sú úžasné a také blbé, až sú brilantné. Five Ghosts je jeden z tých komiksov. A to je kompliment. Scenárista Frank J. Barbiere a kreslič Chris Mooneyham predstavili svoj komiks svetu na minuloročnom New Yorskom Comic-Cone. Čitateľov zaujal, a keď autorov kontaktovali ľudia z Image Comics, bolo isté, že Five Ghosts má jasnú budúcnosť.

Barbiere sa nechal pri písaní inšpirovať pulpovými príbehmi z 30tych až 50tych rokov. Samotný koncept s jedným človekom, ktorý má mnoho osobností mi pripomenul sériu Cowboy Ninja Viking z roku 2009. No Five Ghosts ma zaujalo viac práve kvôli tomu, čo sú tí duchovia zač. Lukostrelec je legendárny Robin Hood, mág je všemocný Merlin, majstrom dedukcie nie je nikto iný než Sherlock Holmes, katanou sa oháňajúci samuraj je Mijamoto Musaši (stratég, taktik, filozof a autor Knihy piatich kruhov) a upírským duchom je Gróf Drakula. Musíte uznať, že to je veľmi sympatická zostava „hrdinov“, napriek tomu, že sa pokúšajú ovládnuť svojho hostiteľa.

Samotné prevedenie komiksu stojí tiež za to. Konkrétne rozdelenie príbehu. Je to ako sledovať seriál, rozdelený na krátke epizódy, končiace celostránkovou kresbou. Buď ide o explóziu, alebo o zlosyna, ktorý sa maniakálne smeje a nad hlavou sa mu nadnášajú tváre jeho pánov. Five Ghosts obsahuje všetko, čo by mal správny pulpový príbeh obsahovať: mystické artefakty, dvojplošníky, nacistov, vzdelaného asistenta, Africké pavúčie kmene, duchov a krásne, no drsné ženy. Ale aj najlepšie nápady sú zbytočné, ak ich kresebné stvárnenie stojí za konský prd. Už na začiatku som písal, že mi kresba pripomína kresebný štýl Johna Buscemu a vôbec som netušil, ako blízko som k pravde.

Kreslič Chris Mooneyham je fanúšikom komiksov 60tych až 80tych rokov, nehovoriac o pulpových dobrodružstvách. Je vidieť, že sa okrem Buscemu nechal inšpirovať aj Frankom Millerom, Nealom Adamsom, Gilom Kaneom, Joeom Kubertom a Alexom Tothom. Mooneyham naplno využíva tiene a jeho panely sú nabité akciou, pulpovosťou a dobrodružstvom. Ide o perfektnú prezentáciu Barbierovho scenára. Obaja autori si dali za úlohu navrátiť do komiksov zmysel zábavy a dobrodružstva, ktorý v mnohých dnešných komiksoch chýba. Musím povedať, že sa im to podarilo na jednotku.

Pulpové dobrodružstvo je žáner, ktorý bol posledných päťdesiat rokov v amerických komiksoch prehliadaný. Odkedy sa dostali do popredia superhrdinovia, pulpové komiksy sa pomaly začali sťahovať do úzadia a v popredí zostalo iba pár exemplárov. Ale začína to vyzerať tak, že nastal čas ich návratu. Resuscitovaný Rocketeer od IDW, Black Beetle Francesca Francavilla a Five Ghosts sú toho dôkazom.  A to je v dnešnej dobe, keď je trh presýtený neustále reštartovanými superhrdinskými sériami, iba dobre.

Stránky z komiksu nájdete TU.

Třetí Iron Man začíná za doprovodu písně Blue od Eiffel 65. Jak možná víte, modrá symbolizuje pro anglicky mluvící země totéž, co pro nás černá. Tedy smutek a sklíčenost. Píseň tak přesně vystihuje náladu první třetiny filmu, ve které se Tony Stark (Robert Downey Jr.) snaží vypořádat s událostmi, k nimž došlo v New Yorku (viz Avengers).  Jenže se mu to moc nedaří. Jeho rozpoložení pak trefně vystihují jeho vlastní slova: „Bohové, emzáci, jiné světy. A já jsem jenom člověk v brnění.“

 Ale nemusíte se bát příliš velké vážnosti. Film se neodklání od toho, na co jsme byli zvyklí už u předešlých dílů, tedy od vtípků a komických situací. Jednak hláškuje sám Tony, bez toho by to ani nešlo, ale scény s Harleym (Ty Simpkins) také stojí za to.

Příběh působí trochu zmateně, protože kvůli stále přibývajícím oblekům Iron Man, občas nevíte, jestli koukáte na Tonyho, Jamese Rhodse (Don Cheadle) nebo na někoho úplně jiného. Vzniklý zmatek ovšem ladí se záporákem a teroristou Mandarínem, který přináší chaos do celé Ameriky. Také dlouho nevíte, kdo je vlastně hlavní padouch, a tím pádem se nejedná o klasický příběh typu: jeden hrdina proti jednomu zlosynovi. Kdepak. Postavy odkrývají své pravé úmysly postupem času, čímž si film lehce s divákem hraje.

Právě zloduch Mandarín je jednou z nejvýraznějších postav filmu. Ben Kingsley ho hraje výborně, jeho výstupy vás vyděsí i pobaví, podle toho, jak to režisér a scénárista Shane Black zrovna zamýšlel. Kingsleymu obě polohy bez problémů věříte. Další z postav, která stojí za zmínku je chlapec Harley, který Tonymu část příběhu pomáhá.  Jeho dětská upřímnost film příjemně oživuje. Na druhé straně mi trochu vadilo, že Pepper Potts (Gwyneth Paltrow) je tentokrát spíše v pozadí, i když v příběhu má stále důležitou roli. Ovšem i v Avengers působila výrazněji než tady.

Iron Man 3 určitě nedělá starším bráškům ostudu. První díl zůstává z trojice nejpovedenějším, ale oproti dílu druhému má třetí rozhodně propracovanější příběh. Ovšem neuškodilo by mu vyškrtnutí několika přebytečných postav. Třeba viceprezidenta, který pro snímek není důležitý.

Z kina budete určitě odcházet spokojeni a s úsměvem na tváři. A rozhodně doporučuji si počkat na scénu po titulcích, která je u filmů Marvelu tradicí už od prvního Iron Mana.  Tentokrát je vážně povedená.

Pokud váháte mezi 2D a 3D verzí, určitě doporučuji první možnost. Scén, kdy by se tvůrcům podařilo využít plně možnosti 3D, je ve filmu málo a budou stejně dobře vypadat i v klasickém 2D. Navíc vás nebudou při sledování filmu rušit brýle. A jestli budete mít na výběr, zvolte promítání s titulky. I s minimální znalostí angličtiny si film užijete více v originále než s dabingem.

Iron Man 3
USA/ Čína, 2013, 129 min. 
Režie: Shane Black
Hrají: Robert Downey Jr., Gwyneth Paltrow, Don Cheadle, Ben Kingsley, Paul Bettany, Rebecca Hall, Guy Pearce

Premiéra v ČR a SR: 2.5.2013

Je zaujímavé, ako sa človek dozvie o komiksoch, ktoré by ho mohli zaujať, aj keď o ne predtým neprejavil záujem. Väčšinou za to môže náhoda, prípadne nejaký optimistický článok, či recenzia alebo obyčajné cameo hlavných postáv ignorovanej série v komikse, ktorý aktívne čítate. To sa stalo mne pri čítaní sedemnásteho dielu série Avenging Spider-Man. V ňom sa Peter Parker, s mysľou Otta Octaviusa, stretol s členmi tímu FF, a keď som videl tých ľudí, bol som behom okamihu zaujatý. Tí, ktorí ma poznajú, vedia, že zo súčasných titulov Marvel Comics sledujem iba komiksy, v ktorých vystupujú samotári, alebo odpadlíci (Spider-Man, Deadpool, Hawkeye, Winter Soldier, Wolverine, Punisher) a na nejaké tímovky a eventy zvysoka kašlem. Ale rozhodol som sa, že v prípade FF urobím výnimku.

FF je skratka pre Future Foundation (Základ budúcnosti) a prvýkrát sa tento názov objavil v komikse Fantastic Four číslo 579. S nápadom prišiel v roku 2010 Jonathan Hickman a idea bola nasledujúca: Reed Richards založil Future Foundation, aby pomáhala svetu a pretvárala brilantné mladé mysle bez ohľadu na rasu, pohlavie alebo druh, na vodcov zajtrajška. No nedávno zistil, že radiácia, ktorá urobila z neho a ostatných členov Fantastic Four superhrdinov, ohrozuje ich zdravie. Je načase, aby Fantastic Four vyrazili za riešením do vesmíru. Ale čo s FF? Čo s budúcnosťou? Tou sa zaoberá druhá séria FF, ale najprv si niečo povieme o jej členoch, pretože tí si zaslúžia pár slov.

Najznámejším členom FF je Alex Power, člen tímu zvaného Power Pack (niečo ako Powerpuff Girls, len sú štyria), ktorý okrem vysokého intelektu dokáže aj lietať, absorbovať energiu, kontrolovať gravitáciu, levitovať, ovládať vodu a pár ďalších vecí. Artie Maddicks je mutant, ktorý síce nedokáže hovoriť, ale vie svoje myšlienky zobrazovať pomocou holografických projekcií. Okrem toho ovláda psioniku a telepatiu. Druhým mutantom v FF je bývalý Morlock menom Leech, ktorého jedinou schopnosťou je to, že dokáže obrať mutantov o schopnosti. Bentley Whittman prezývaný Bentley 23 je jediný úspešný, detský klon zlosyna menom Wizard. Jeho najväčším kladom je vysoká inteligencia, záporom sú príliš veľké zločinecké ambície. Toto jablko nepadlo ďaleko od stromu.

Medzi najneobvyklejších členov FF patrí definitívne štvorica Moloidov (obyvatelia podzemného sveta) Mik, Korr, Tong a Turg. Títo štyria boli zachránení Thingom potom, ako boli vyhnaní zo svojho rodiska, pretože boli príliš inteligentní. Najhoršie je na tom Turg, ktorý je v podstate iba hlavou v lietajúcom akvárku. Ďalšími zvláštnymi členmi FF sú Vil a Wu, rybí súrodenci, ktorí sú dedičmi trónu Starej Atlantídy. A na záver tu máme Onome, mladú a brilantnú Wakanďanku. No FF nezostalo tak celkom bez dospelého dozoru. O deti sa stará polepšená (kedysi bol poskokom mnohých zlosynov) syntetická forma života zvaná Dragon Man (dokáže to, čo bežný drak, a oveľa, oveľa viac). Hlavné postavy sú predstavené, môžeme sa pozrieť na to, čo sa deje v druhej sérii FF, a kto sa nám postará o zábavu.

Začalo sa to návštevami. Reed Richards navštívil Scotta Langa, tiež známeho ako Ant-Man. Reed mu oznámil, že on a jeho rodina opúšťajú Zem a nám známy vesmír a čas. Pre ľudí na Zemi budú preč iba štyri minúty, ale iba pre istotu, potrebujú náhradníkov, ktorí dohliadnu na FF. Len pre istotu. Sue Stormová-Richardsová navštívila Attilan, doslova mesto v oblakoch, ktoré je domovom Inhumans (viac nadľudia než bežní nadľudia). Osoba, za ktorou išla, nebol nik iný než kráľovná Inhumans, Medusalith Amaquelin, pre priateľov Medusa. Tá nemá práve šťastný život. Jej manžel, Black Bolt, toho veľa nenahovorí (ani nemôže, inak by zničil polovicu Zeme) a syn sa tiež veľmi nevydaril. Pauza od kraľovania by jej prospela.

No každý superhrdinský tím potrebuje nejakého búchača, svalovca, ktorý sa nebude báť rozbiť pár húb, ak bude treba. A kto by bol lepší na nájdenie niekoho takého než Ben Grimm alias The Thing? Našťastie pre neho, nemusí hľadať príliš ďaleko. Pred rokmi, keď Thing odišiel z Fantastic Four, ho v tíme nahradila Jennifer Waltersová alias She-Hulk. Prečo by ho nemohla na chvíľu nahradiť aj tentoraz? Johnny Storm, alias Human Torch, samozrejme na nejaké hľadanie náhrady za seba zabudol. Keď si na to v poslednej chvíli spomenul, mal po ruke svoju priateľku Darlu Deeringovú, a tá nevedala ponuku na krátke zastupovanie odmietnuť. Tak sa začali najdlhšie štyri minúty životov nových členov FF.

Sériu FF a s ňou súvisiacu sériu Fantastic Four dostal na starosť Matt Fraction. Ten Matt Fraction, ktorý si ma získal svojim aaronovsky realistickým písaním príbehov hrdinu menom Hawkeye. Ten istý štýl písania použil Fraction aj pri FF a je radosť sledovať, ako sa nadľudskí jedinci správajú neskutočne ľudsky. Každý má totiž svoje chyby a Fraction tento fakt využíva naplno. Val a Franklin Richardsoví (ktorý majú v FF iba cameo) sú superinteligentné deti, ale ešte stále sú to deti, ktoré robia detské veci. Wizardov klon Bentley je niekde medzi roztomilým Hitlerom a Zodom. Štvorica Moloidov až fanaticky uctieva Bena Grimma a neustále to každému pripomínajú. V podstate je pre nich Boh. Fraction sa krásne vyhral aj s charakterizáciou hlavných „dospelákov“, ktorí majú na deti dozerať.

Scott Lang nechce mať s FF nič spoločné. Sčasti preto, lebo nedávno prišla o život jeho dcéra, a sčasti preto, lebo si myslel, že Reed Richards chce, aby bol novým členom Fantastic Four. Darla Deeringová, priateľka Johnnyho Storma, je jediná nevýnimočná osoba dohliadajúca na FF. Ale je členkou elitného tímu, takže sa musí zapájať aj do boja so zlosynmi. S riešením prišiel Dragon Man a poviem iba toľko, že Darla si zaslúžene vyslúžila prezývku Miss Thing. Medusa má ako správna kráľovná maniere a očakávania kráľovského majestátu a nie je zvyknutá na to, že jej nikto neprinesie raňajky, ani na to, že sa jej deti neklaňajú. Asi najkvalifikovanejšia a najbezproblémovejšia je She-Hulk. Na druhú stranu, hrozí jej, že si ju obľúbia Moloidi, a to nie je nikdy dobré.

Fraction spolupracuje na FF, aj Fantastic Four, s dvomi špičkovými kresličmi. Scenáre k Fantastic Four hádže na papier Mark Bagley (u nás poznáte jeho tvorbu vďaka sérii Ultimate Spider-Man) a scenáre k FF zase Mike Allred. Ak viete, o koho ide, máte u mňa bod, pretože toho viete viac než priemerný komiksofil. Tí z vás, ktorí nevedia, o kom je reč: Mike Allred je kreslič a scenárista, v ktorého hlave sa zrodil narušený hrdina zvaný Madman. Bohužiaľ bude pre niektorých jeho kresba tým najväčším záporom série FF. Niektorí ľudia totiž nemajú radi Allredovu detinskú, niekedy až plastickú kresbu. Pri FF jednoducho platí pravidlo, „Nesúď knihu podľa obalu“. Ak sa prekonáte a akceptujete neobvyklú kresbu, garantujem vám, že sa budete baviť. Scenáristicky je totiž druhá séria FF zatiaľ veľmi, veľmi čitateľná a zábavná.

Párkrát som spomenul Fractionom písanú sériu Fantastic Four, ktorá tak trochu súvisí s FF. Možno niektorí z vás rozmýšľajú nad tým, či stojí za prečítanie. Mojou odpoveďou je: áno, definitívne stojí za prečítanie. Síce má s FF spoločné minimum (párkrát sa objavia odkazy na udalosti v sérii), ale stojí za to. Záver: či už sa rozhodnete iba pre FF alebo aj Fantastic Four, budete maximálne spokojní. Matt Fraction jednoducho vie, čo robí, a vie, ako vás vtiahnuť do príbehu. Na pochopenie FF a Fantastic Four nepotrebujete mať prečítané predchádzajúce série. FF je definitívne jedna z najlepších tohtoročných sérií vydavateľstva Marvel Comics.

Stránky z komiksu nájdete TU.

Omnibus Indiana Jones: Další dobrodružství začíná hodně hrubým střelivem zaměřeným na čtenáře, a sice třísešitovou oficiální komiksovou adaptací filmu Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy vydávanou v září až listopadu 1981. Nejen úplní znalci filmu najdou jisté odlišnosti, což je jen dobře, neboť alespoň může dojít k nějakému překvapení.

Další části rozsáhlé publikace obsahují kompletní ročník dobrodružství Indiana Jonese vydávaný v roce 1983.

V lednovém a únorovém čísle nazvaném Dvaadvacetikarátová zkáza Indy pátrá po ikonách z Ikammanenu. Jeho bývalý student, který mu o nich doručí zprávu, je úkladně zavražděn. Přesto na toto dobrodružství není Indy sám a může se opřít o sestru zavražděného. Je jasné, že o ikony jde i záporákům a o střety s nimi není nouze. Příběh je sice uzavřen, ale hned plynule navazuje další – Ďáblovo sedlo. Indy v něm prokáže dobré srdce a zachrání mladíka před lynčujícím davem. Odlišením je i větší počet komiksových panelů na stránce. Zajímavým fantasy prvkem je zde elixír dlouhověkosti.

V příběhu Brána do nekonečna hned v úvodu předvede Indy jeden neskutečný a nenapodobitelný kousek, výskok z letadla bez padáku, pouze s roztaženou dekou. Dále se utkává se zlovolnými nacisty, bojuje nejen o vlastní život, ale i osud celého světa.

Proti tomu další dobrodružství Noční můra v klubu je značně odlehčené. Indy spolu s  Marion začínají provozovat taneční klub. Mafie a pašeráci jim ale klidného podnikání nedopřejí a oba hlavní hrdinové musí opětovně prokázat svůj důvtip a fyzickou připravenost.

Další dvousešitový příběh Afrika volá začíná poměrně nevinně ve starodávném francouzském  klášteře, kde Indiana chce získat zpátky pro muzeum ukradený Pajutský svolávací kámen. Jaké je však překvapení, když omylem vezme i pergamen popisující cestu Šintajů, skupiny, jež se údajně oddělila od Atlantiďanů. Čtenář je zaveden až do afrického Konga.

V Africe se odehrává i začátek dobrodružství Zlatá bohyně uvedeného na dalších stránkách. S doručením čačapojské sošky Indym do muzea nesouhlasí čačapojští válečníci a nebojí se prolít kvůli tomu krev, svou i cizí. O pár stran později je nucen Indy přijet srovnat účty až do brazilského pralesa.

Poslední příběh Čtvrtý hřeb vsuvkou začíná v Austrálii, záhy se přesouvá do Španělska, kde Indy hledá bájný čtvrtý hřeb Krista. Hřeb, jenž byl ukraden cikánem těsně před ukřižováním Ježíše, znamenal pro Krista prodloužení života, neboť tento hřeb byl původně určen k probodnutí srdce.

Jak ze zmíněného vyplývá, čtenář spolu s Indianou procestuje celý svět vyjma Antarktidy. Příjemným osvěžením je i zmínka o nás Češích, v souvislosti s plavbou Indyho na československé lodi, ta bohužel nedopadne nijak valně, naštěstí v tom nejsou vinně českoslovenští námořníci. Všechny příběhy mají velice vyrovnané výtvarné ztvárnění, vyjma Dobyvatelů ztracené archy kreslené Johnem Buscemem, který nezachycuje u postav tolik detaily mimiky. Děj ubíhá též velice plynule a čtivě. Za to vděčíme rozsahu příběhů ve dvou sešitech a nezbytnému nadhledu hlavního hrdiny, jeho občasné hlášky jsou příjemným nikoli zpestřením ale čtenářem očekávanou samozřejmostí. 

Indiana Jones: Další dobrodružství 1

Archie Goodwin, John Boyne, David Michelinie

Nakladatel: BB/art

Překlad:  Michaela Macková

Počet stran: 368

Rozměr:

Provedení: Vázaná

Cena: 899 Kč

Mám rád autorov, ktorí nedokážu sklamať. Stačí povedať Robert Kirkman a viete, že to bude niečo dobré, bez nadmerného klišé. Keď sa povie Garth Ennis, tak si môžete byť istý, že jeho príbeh bude plný rasizmu, nadávok, krvavej akcie, dialógov a monológov. Pri vyslovení mena Jason Aaron zase viete, že čokoľvek, čo ten muž napíše, stojí definitívne za to. Takto by som mohol pokračovať ešte pár minút, ale na to nemáme čas. Opäť sa totiž blíži koniec sveta a jeho zvestovateľom je dvakrát nominovaný, neskutočne schopný a talentovaný scenárista Jonathan Hickman. Keď sa nevenuje písaniu príbehov pre Marvel Comics, tak píše pre Image Comics, a práve pod ich hlavičkou vydal svoj najnovší počin East of West, v ktorom rozpúta doslova peklo na Zemi.

Začalo sa to v roku 1862, keď bola Amerika rozdelená Občianskou vojnou. Mnohí v nej padli a mnohí v nej slúžili. Jedným z vojakov bol Elijah Longstreet, oddaný vojak Severu. No ten počúvol božie volanie, dal armáde zbohom a stal sa z neho Prorok Longstreet. O rok neskôr zložil Stojaci Medveď, náčelník indiánskeho kmeňa Ponca, zbrane pred náčelníkom kmeňa Lakota. Náčelník kmeňa, Červený Mrak, sa stal náčelníkom náčelníkov a zjednotil všetky indiánske kmene. Došlo k vojne Indiánov proti Únii, ktorá trvala dlhých dvadsať rokov. Až do dňa, keď sa objavil na oblohe oheň.

Dopad meteoritu brali ľudia ako znamenie od Boha. Vojna sa skončila, národy si medzi sebou rozdelili teritóriá a založili Sedem Národov Ameriky. To sa stalo deviateho novembra roku 1908 a bola to tretia najdôležitejšia udalosť toho dňa. Prvou bola tá, že Prorok Longstreet napísal Druhé Zjavenie Jána. Druhou udalosťou bola vízia, o ktorú sa Červený Mrak podelil s radou starších. Keď tak obaja muži učinili, na mieste zomreli. Tieto písané a hovorené slová boli mnohými považované za Správu a tá bola pol storočia nekompletná. No potom v Novom Šanghaji spísal svoje posledné slová čínsky vodca v exile. Jeho slová boli chýbajúcou časťou Správy. Tri Správy sa stali jednou a tá Správa bola príbehom o konci sveta. A príchode Štyroch jazdcov Apokalypsy.

Podobne ako pri predchádzajúcej sérii, The Manhattan Projects, aj v tomto komikse sa Hickman naplno oddáva svojej vášni: vytváraniu nových dejín, mytológie a alternatívnej budúcnosti sveta. Čo keby Občianska vojna netrvala štyri roky, tri týždne, šesť dní a posledný výstrel nebol vystrelený v roku 1865? Čo keby trvala oveľa dlhšie? Neviem prečo, ale Jonathan Hickman dokáže neskutočne dobre a uveriteľne pretvárať dejiny. A absolútne mu to žeriem. Nehovoriac o „evolúcii“ štyroch Jazdcov Apokalypsy. Pretože keď sa povie štyria Jazdci Apokalypsy, tak si ľudia predstavia štyroch tvorov na koňoch. Chorľavý  Mor na bielom koni, obrnenú Vojnu na ohnivom koni, vychudnutý Hlad na čiernom a všemocnú Smrť na matne zelenom koni.

Hickman sa rozhodol urobiť niečo iné. Príbeh Jazdcov sa začína v roku 2064 a apokalyptická štvorica neprichádza na koňoch, keď sú prelomené štyri pečate zo siedmych na zvitku v pravej ruke Božej. Oni sa „rodia“ z pečatí na posvätnom mieste. Všetko šlo presne podľa plánu, ale príchod Štyroch jazdcov mal dve negatíva (okrem toho, že ich príchod je predzvesťou konca sveta). Prvým bol fakt, že keď sa jazdci znovuzrodili, tak boli deťmi. Veľmi nebezpečnými a smrtiacimi deťmi, ale aj tak deťmi. To je pre nadpozemské tvory ponižujúce. Druhým problémom bolo, že namiesto Štyroch jazdcov Apokalypsy sa vrátili na Zem iba traja.

Teraz sa dostávame k tomu, čo je pre jedných veľkým plusom a pre druhých veľkým mínusom. Štýl rozprávania. Príbeh sa začína príchodom apokalyptickej trojice, nasledujú flashbacky na udalosti z Občianskej vojny, potom príbeh skočí nohami do prítomnosti, kedy už vidíme dospelých jazdcov Apokalypsy, a to je sprevádzané spomienkami na udalosti, ktoré zjavne viedli ku „smrti“ jedného z Jazdcov, potom sa na chvíľu vrátime k detským verziám Jazdcov a nakoniec je to zakončené návštevou prezidenta v prítomnosti. Možno sa to zdá byť chaotické, ale Hickman príbeh krásne rozfázoval a vyrozprával. Plus to všetko je to krásne nakreslené Nickom Dragottom. Dragotta spolupracoval s Hickmanom už na sérii FF v roku 2012, takže vedel do čoho ide. Ale ani najlepšia kresba sa nezaobíde bez poriadneho coloringu. Ten dostal na starosti Frank Martin Junior a jeho farby sú absolútne úchvatné.

East of West je krásna Hickmanova vízia dystopickej alternatívnej histórie odohrávajúcej sa v štýle vedecko-fantastického westernu, na pokraji Apokalypsy. Prvý diel má viac ako tridsaťpäť strán a číta sa ako úvodný diel knižnej ságy. Dokonca máte v komikse mapku. East of West absolútne odporúčam, ak ste fanúšikovia tvorby Jonathana Hickmana, Apokalypsy, prípadne násilne krásnych a krásne násilných westernov so štipkou fantastična. Alebo ak máte jednoducho radi dobré komiksy.

Stránky z komiksu nájdete TU.

Dne 8. června 2013 se bude v Praze konat už osmý ročník pravidelné komiksové akce, srazu všech komiksových fanoušků, vydavatelů a tvůrců – Crweconu! Akce se bude jako obvykle odehrávat od 9.00 do 18.00 v klubu Cross, na rohu ulic Plynární a Jankovcovy, kousek od stanice metra Nádraží Holešovice.

Na programu jsou přednášky, křty nových titulů, rozhovory s vydavateli, komiksové burzy i promítání filmů. Představí se to nejzajímavější z minulého roku, dojde opět na velký komiksový kvíz o velké ceny, návštěvníci se seznámí s televizními komiksovými seriály, shrne se, co se za minulý rok událo v nakladatelství DC, čeští vydavatelé odhalí své plány a odpoví na dotazy, prozkoumá se život mága Johna Constantina i nejzajímavější současní scenáristé, jsou připraveny přednášky o manze i ukázky z anime filmů a seriálů – a samozřejmě, dojde i na prodej nových a starých komiksů, figurek a obrazových alb za bezkonkurenční ceny, dražbu originálních kreseb a vyhlášení ceny Fabula Rasa! Nakladatelství Albatros, BB art a Crew představí své projekty a možná vás šokují novinkami... a samozřejmě, vstupné se opět neplatí!

„I když je Crwecon rok od roku větší, snaží se udržet si post fanovské záležitosti, akce pořádané fanoušky komiksu pro fanoušky komiksu,“říká Petr Litoš, jeden z pořadatelů Crweconu.  „Je to akce, která chce především sdružovat komiksové čtenáře. Těm zkušeným umožnit setkání se stejně zapálenými jedinci (a případně si doplnit sbírky a načerpat nové informace) a těm novějším usnadnit komiksový start.“

Kromě vydavatelů přislíbili přijít nejen komiksoví vydavatelé, ale i tvůrci, od kterých bude možné získat autogramy či koupit kresby. Crew si speciálně pro tuto příležitost připravuje několik dlouho očekávaných titulů. Kupříkladu další díl Zlatou stuhou oceněného Kůstka, nového hororového Batmana, humoristickou řadu Kid Paddle, či už osmou knihu z hitové zombie série Živí mrtví, která inspirovala i neméně úspěšný televizní seriál. A hlavně se tu bude křtít nová verze magazínu Crew!

Podrobný program a další informace najdou zájemci na stránce www.crwecon.cz, kde se dozvědí nejžhavější novinky a informace, případně i na stránce Crwe na Facebooku.

Crowd funding konečně u nás: Pomozte Divočině zapustit comicsové kořeny!

Možnost být u okamžiků, kdy se lámaly dějiny, není tak často. Tohle sice není první krok po Měsíci, ale pro domácí comicsový byznys jako by byl. Crowd fundingový Startovač právě dává život rozsáhlému domácímu comicsu Divočina a s vaší pomocí k tomu možná nebude potřebovat ani vydavatele. Měsíc je na dohled!

Text: Vojtěch Čepelák

Rozsáhlých domácích comicsových alb nevzniká mnoho, ale více než dvěstěstránková Divočina slovenského výtvarníka a vývojáře počítačových her Mikuláše Podprockého se stala známým a přelomovým projektem, i když zatím nebyla ani vydána. Oficiální publikace chce totiž dosáhnout díky finanční pomoci budoucích čtenářů, k čemuž využívá vydavatelský byznys od základů měnící myšlenku crowd fundingu, který celosvětově proslavila americká platforma Kickstarter. Ta umožnila vydat už například více než 1100 comicsů, domácí tvůrce ale po této možnosti ještě nikdy nesáhl. Až nyní. A hned úspěšně.

Nečekaná budoucnost comicsového trhu

Tuzemská comicsová scéna, stejně jako všechny trhy s výjimkou největších hráčů Francie, USA a Japonska, stále trpí kulturním imperialismem titulů dovezených od těchto tří silných národních producentů. Tyto comicsy se již zaplatily v zemích svého původu se silnou čtenářskou tradicí a cena práv je tak mnohem nižší než částka nutná k zafinancování vlastního domácího autora. Proto takovéto projekty u nás vznikají z vlastního zájmu, nikoliv ekonomického kalkulu. Nízké honoráře ale bohužel vedou k neschopností se tvorbou comicsu živit a počet projektů je tak omezený.

Mikuláš Podprocký, který pracoval třeba na hrách Mafia II nebo Top Spin 4, tak svůj titul Divočina tvořil dva a půl roku po nocích ve volném čase. Zároveň ho to ale obdařilo autorskou volností. Černobílý, tuší kreslený comics je dělaný stylem alla prima, tedy na první dobrou bez přípravných skic a podkresu, a vizuálně je proto velmi lehkým a energickým dílem. Navíc s jasným vlivem belgofrancouzské comicsové školy, především jejího nejslavnějšího tvůrce Moebia (Arzach, Incal), u kterého se ve své pozdní tvorbě inspiroval i Kája Saudek.

Dějově nás Divočina uvádí do světa budoucnosti, který svou krutostí a bezohledností reflektuje ten náš. Svět gigantické metropole, která roste stále výš a výš na dávno mrtvých nižších patrech a postupně vysává celou planetu. Naturalističnost života v jeho nahotě tu je naplno vidět jak u lidí, tak zvířat reprezentovaných Bestií, ale i ras vzniklých jejich spojením. Sama lidská evoluce se ocitá na scestí a může být zvrácena. Vzniklo tak krvavé, téměř antické drama, které se nebojí jít pro drastické scény daleko, ale vždy má pro ně příběhové opodstatnění.

Na portálu Startovac.cz mohou zájemci o comics přispět částkami od 50 Kč do 20 000 Kč. Za jejich podporu se jim v závislosti na výši příspěvku dostane poděkování, podepsaných výtisků, ale i možnosti být dokreslen do některé ze scén comicsu. Mikuláš Podprocký si určil částku 50 000 Kč jako minimální nutnou pro spuštění projektu, tedy vydání comicsu, a datum 21. června, do kdy ji bylo nutné získat. Pokud by v termínu dosažena nebyla, peníze by se „Startovačům“ vrátily. Podobně funguje i Kickstarter či další česká platforma KreativciSobě.cz. Nicméně, k 14. květnu už projektu přispělo přes 100 podporovatelů celkovou částkou 69 616 Kč a suma stále stoupá.

Kreativní lidé versus mocné firmy

Crowd funding samozřejmě pomáhá nejen comicsu, ale i filmům, hudbě, hrám, uměleckým projektům a vůbec všem kreativním či prospěšným nápadům jako je pomoc v neštěstí, technické inovace, občanské aktivity; a samozřejmě nemíjí ani byznys a politiku. Kickstarter již dal život více než 40 000 projektům o celkovém objemu přes půl miliardy dolarů a sahá na produkční otěže dosud pevně svírané silnými firmami. Na americkém trhu už takto financované projekty přinesly Kickstarteru například místo v první pětce nejvlivnějších comicsových firem na trhu a jím podpořené filmy se začínají objevovat v nominacích nejslavnějších filmových cen včetně Oscarů, kde letos vyhrál právě crowd fundingově sponzorovaný krátkometrážní dokument Inocente.

Síla tohoto způsobu financování spočívá v jistotě tvůrců, že pokud dosáhnou výše zdrojů, které si sami nastaví, získají nejen dané peníze, ale i nadšené zákazníky. Podnikatelské riziko se omezuje na jejich vlastní schopnosti projekt vytvořit. Krom podpory myšlenek teprve ve fázi vzniku je crowd funding využíván i pro produkty již kompletně připravené, kde jejich tvůrce chce pouze eliminovat produkční podnikatelská rizika a zjednodušit uvedení na trh. A přes možnost neúspěchu a ztráty lidmi poskytnutých peněz, se takovéto věci dějí jen minimálně a zatím neovlivňují rozvoj crowd fundingu. Důvodem je i fakt, že tento způsob podpory dává přispěvatelům pocit skutečného podílu na projektu, tvůrci s fanoušky aktivně komunikují a problémy jako zpoždění projektu jsou pak brány jako mnohem méně závažné.

Lidé navíc mohou ovlivnit výslednou podobu projektu podle vlastních přání a požadavků a tvůrci tak snadno nacházejí mezery na trhu. Na rozdíl od masových produktů dává crowd funding místo individualitě, která mnohým v současné době masové, odosobněné produkce tolik schází. Diktát „průměrného konzumenta“, kterým se producenti normálně řídí a jenž se samozřejmě podepisuje na výsledné kvalitě, zde mizí. A pokud je projekt úspěšný, je možné nastavit další finanční hranice pro výši vybrané částky, které otevírají prostor pro vylepšování a růst.

To je ostatně i jednou z budoucností Divočiny. S aktuální částkou cca 70 000 Kč totiž stále bude ke své publikaci potřebovat zavedeného vydavatele, který zbytek nákladů pokryje ze svého. Pokud se ale najde dostatek sponzorů přímo na Startovači, bude comics moci vyjít pod přímou patronací svého autora.

Stránka projektu: https://www.startovac.cz/projekty/komix-divocina

Ukázky z comicu v tiskové kvalitě: http://pinterest.com/startovac/komix-divocina

PRAHA, 21. května 2013 – Vydání samotného komiksu Ragemoor předchází i tentokrát prodej limitované edice 100 kusů, který odstartuje ve čtvrtek 23. května na stránkách Comics Centra přesně ve 12 hodin. Speciální edice Ragemoor bude v deskách potažených černou kvalitní kůží, připraveno bude i ručně vyrobené pouzdro na komiks, certifikát, plakát, záložka a navíc ještě rukavice pro čtení této speciální edice. Vydání samotného komiksu Ragemoor pak vyjde na konec května a k dispozici bude na e-shopu vydavatele i na pultech knihkupectví. 

„Ragemoor je komiks zajímavý ve všech ohledech a je výrazně jiný oproti ostatním komiksům. Černobílé ztvárnění napomáhá podpořit temnou atmosféru a téměř až plastické obrazy dolaďují vyznění místa zvaného Ragemoor. Začali jsme se o komiks zajímat už při jeho vydávání v USA, protože nás velice zaujalo právě výtvarné zpracování. Po přečtení všech sešitů jsme knihu zařadili do užšího vydavatelského plánu a začali připravovat k vydání. Navíc jsme od našich čtenářů měli velice pozitivní ohlasy na povídku Makoma v Hellboy 7: Pražský upír, na které pracoval Richard Corben, autor výtvarné stránky Ragemooru,“ řekl Václav Dort, ředitel nakladatelství Comics Centrum.

Speciální edice komiksu Ragemoor vychází v limitované edici pouze 100 číslovaných výtisků a bude obsahovat: knihu ve vázané vazbě, která bude potažena jemnou černou kůží. Na deskách bude rudě vyraženo jméno komiksu Ragemoor. Dále bude edice obsahovat zvláštní list se slepotiskovou pečetí a číslem, barevný plakát obálky původního amerického vydání ve formátu A3, potvrzení pravosti limitované edice na ručním papíře se slepotiskovou pečetí a pořadovým číslem jednotlivých výtisků 1 až 100. Vše bude uložené v ručně vyrobeném pouzdře na knihu.

Comics Centrum připravilo v březnu speciální limitovanou edici komiksu Drsná škola. V prodeji bylo sto kusů komiksu v ručně vyrobeném pouzdře s pořadovým číslem a certifikátem. Od 12 hodin, kdy byl prodej na stránkách nakladatelství spuštěn, se poslední kniha s číslem 100 prodala přesně v 17:33 téhož dne. Celá prodejní akce tedy netrvala déle než pět a půl hodiny.