Ed Brubaker je považován za jednoho z nejlepších komiksových scénáristů současnosti v oblasti kriminálek a superhrdinských příběhů. Šest ocenění (2x Harvey award a 4x Eisner award) mluví za vše. S jeho superhrdinskou tvorbou nás nakladatelství BBart už začalo seznamovat pomocí Kapitána Ameriky. Teď konečně přišel čas i na jeho kriminální tvorbu, a to rovnou ve velkém stylu, Deluxe edicí Criminalu. Slovíčko deluxe má v názvu svoje opodstatnění. Kromě prvních tří dílů řady (13 sešitů) a obligátního omnibusového hardcoveru se dočkáme na konci množství bonusů. Galerie obálek, různé „making of“ jsou už dneska často standardy, ale Criminal překvapí například esejemi, bonusovým krátkým příběhem a nebo nezvyklou věcí, komiksovým trailerem!

Kvůli zajímavým bonusům si Criminal asi nikdo nepořídí, to spíše díky třem příběhům, které v sobě omnibus ukrývá. Ty na sebe přímo nenavazují, ale v drobných narážkách na sebe (i zpětně) odkazují.

První Zbabělec (Coward) nám představí profesionálního zloděje Leo Pattersona. Leo patří ke špičce v oboru díky svému jednoduchému systému pravidel, jimiž se vždy řídí. Jako každý chlap ovšem někdy sleví ze svých zásad kvůli ženské a odstartuje tím krvavou sérii událostí, kde se Brubaker nemazlí s žádnou postavou a hned na prvním příběhu nám ukáže to, co je typické i pro ostatní části Criminalu. Osamělý hrdina bez šance na přežití jde „proti všem“ a to i z důvodů, za něž přímo nemůže, zaplete se s femme fatale a na konci na něj přes množství zvratů (i klišé) nečeká zrovna šťastný konec. K ponuré atmosféře přispívá i úsporná kresba s minimem barev.

Ta opravdu krásně vynikne v druhém příběhu Lawless, jenž se odehrává v zimě, tedy s hromadou sněhu, který dovoluje vykreslit spoustu stylových dvoubarevných scén. Tracy Lawless je armádní odstřelovač, který se jako jediný z rodiny dokáže živit poctivým způsobem. Když je však jeho mladší bratr zabit jeho vlastním gangem, Tracy opouští posádku a vydá se do města jako anděl pomsty a snad každý čtenář si umí představit, jaké pozdvižení umí vyvolat dvoumetrová hora svalů cvičená několik let k zabíjení, poháněná touhou se mstít.

Nakonec nás čeká série na sebe navazujících příběhů Mrtví a umírající (The Dead and The Dying), které nás v několika epizodkách vezmou do sedmdesátých let a představí několik postav, jež spolu na první pohled nemají nic společného, ale jejich osudy se v různých momentech překryjí (pokud vám to připomíná Pulp Fiction, nejste daleko od pravdy). Spíše než jejich společný osud jsou Mrtví a umírající zajímaví proto, že nám dovolí nahlédnout do minulosti některých postav z předchozích dvou Criminalů.

První vydání Criminalu u nás je úžasné čtení, které nadchne a nepustí, než jej přečtete. A pak si jej přečtete znovu, protože se vydáte hledat různé odkazy mezi příběhy. Ed Brubaker dokázal svým vypointovaným a strhujícím scénářem s pomocí kresby Seana Philipse vytvořit dílo stojící za pozornost. Snad letos vyjde i druhý omnibus, který v zahraničí vyšel na podzim loňského roku.

Criminal: Deluxe edice /Criminal: Deluxe edition/
Scénář: Ed Brubaker
Kresba: Sean Philips
Nakladatel: BB art
Překlad: Štěpán Kopřiva
Obálka: Sean Phillips
Redakce: Jiří Pavlovský, Mirka Jarotková
Rok vydání: 2012
Počet stran: 432
Rozměr: 180 x 265
Provedení: hardback
Cena: 990.00 Kč

Zažili ste niekedy ten okamih prekvapenia, keď ste neverili vlastným očiam? Ako keď ste po Vianočnej žranici išli na záchod a po piatich minútach tlačenia a odfukovania ste splodili exkrement veľkosti malej bábovky. Alebo keď ste prvýkrát pozerali film Zachráňte vojaka Ryana v pôvodnom znení a na scénu vybehli dvaja česky hovoriaci vojaci. Možno sa vám to stalo keď ste sa dočítali, že v piatom pokračovaní Die Hard sa objaví Patrik „Rytmus“ Vrbovský. Niečo podobné sa mi stalo pri čítaní „záverečného“ čísla série Amazing Spider-Man s číslom 700. S touto sériou som nemal dočinenia od eventu One more day, ktorým Joe Quesada nasral všetkých fanúšikov svojím originálnym „reštartom.“ Preto ma prekvapilo to, čo som videl v tom komikse.

Zomierajúci Otto Octavius, známy ako Dr. Octopus, preniesol pomocou upraveného Octobota svoje vedomie do Spider-Manovej mysle. To znamená, že Spider-Manovo/Petrovo vedomie skončilo v zomierajúcom Ottovom tele. Ale Peter sa len tak nevzdal, podarilo sa mu povolať trio Scorpion/Hydro-Man/Trapster a s ich pomocou sa pokúsil získať späť svoje vedomie. Neúspešne. Peter vo svojich posledných chvíľach ukázal Ottovi okamihy, ktoré ho viedli a inšpirovali k tomu, aby sa stal hrdinom. Vďaka Petrovej osobnosti usadenej v Ottovom vedomí sa bývalý Dr. Octopus rozhodol, že Spider-Man bude naďalej žiť. Zbohom úžasný Spider-Man, vitaj nadradený Spider-Man s vylepšeným kostýmom.

Náš príbeh sa začína na cintoríne. Peter Parker s vedomím Otta Octaviusa (ďalej iba skrátene Potter) sa lúči so svojou fyzickou schránkou, mužom ktorým kedysi bol, ktorého jediným víťazstvom bolo prechytračenie smrti. Chladné lúčenie je prerušené policajným hlásením oznamujúcim, že pred Univerzitou Empire State došlo k vážnym problémom. Za zvýšenú aktivitu policajných jednotiek v meste môže najnovšia inkarnácia zločineckého týmu Sinister Six. Tentoraz sú jeho členmi lietajúci Beetle, bumerangy milujúci Boomerang, autá meniaci Overdrive, šokujúci Shocker, rýchly Speed Demon a (z nejakého dôvodu) robotický Living Brain. Klasický céčkový až déčkový superzlosyni. Tých by mal Spider-Man ľahko zvládnuť, však? Omyl. Keď je jeden z protivníkov na neho príliš, dá sa na útek.

Napriek tomu je jeho boj so zločincami úspešný. Ako aj jeho ďalšie každodenné aktivity. Living Brain skončil vďaka svojim kolegom ako kus šrotu, vďaka čomu sa dostal do nedočkavých, Potterových rúk. V práci sa mu darí tajiť svoje vedľajšie aktivity vyrábaním vynálezov, ktoré majú slúžiť v mene dobra a večer na neho čaká červenovláska menom Mary Jane. Napriek tomu, Potter nezabúda na Sinister Six a zásluhou svojich nano-pavúčich sledovačov zisťuje kde sa momentálne nachádzajú a čo plánujú. Ďalším cieľom zlosynov bude kus mašinérie, ktorá sa čisto náhodou nachádza v Horizon Labs, kde pracuje Peter „Potter“ Parker. Nový Spider-Man má šancu dokázať, prečo je nadradený nielen fyzicky, ale aj intelektuálne. No netuší, že niekomu sa tento nový Spider-Man nepozdáva.

Prvý diel Superior Spider-Mana ma prekvapivo bavil. Možno je to tým, že už mi je fuk, čo sa stane so Spider-Manom, alebo iba tým, že scenárista Dan Slott jednoducho dokáže písať zaujímavo  a naplno využívať zmenu osobnosti Petra Parkera a jeho superhrdinskej identity. Ale dve veci sa mi na príbehu nepáčili. Za prvé: všetci ignorujú fakt, že Peter Parker, milí to človek, ktorý nemá problém pomáhať druhým sa zrazu správa a vyjadruje ako nafúkaný kretén. Nehovoriac o jeho šatníku. V práci chodí oblečený ako klon Dr. Horriblea a na večeri s MJ sa správa ako nejaký spiatočnícky, nafúkaný hňup. To nikoho tá zmena nejako netrápi? Keby som ja zrazu prestal prekladať každý deň komiksy, prestal každý týždeň písať článok, dal výpoveď, našiel si lepšiu prácu, inak sa obliekal a hral sa na Casanovu, tak by určite niekoho zaujímalo, čo spôsobilo tú zmenu. A netvrďte mi že nie.

Druhá vec, ktorá ma iritovala bol záver prvého čísla. Neviem, či je to tým, že Disney odkúpilo Marvel Comics, aj Lucasfilm, ale prvé čo mi pri záverečnej stránke napadlo bolo: „Čo tam doboha robí Obi-Wan Kenobi?“ Chápem, že Marvel nám chce naznačiť, že Potter nebude naveky Spider-Man (áno, som šokovaný rovnako ako vy), ale šlo to urobiť aj inak. Mohli postupne odhaľovať, že Potterovo vedomie nie je tak celkom jeho a nie nám rovno vykecať, že nie všetka nádej je stratená. Kde je nejaké prekvapenie? Na nič iné si nemôžem sťažovať.

Tento komiks ma zaujal nielen po stránke scenáristickej, ale aj kresličskej. Kresba Ryana Stegmana (Scarlet Spider) je krásne dynamická, akčná, miestami detailistická. Dúfam, že pri tejto sérii zostane čo najdlhšie. Superior Spider-Man je zaujímavý. Som zvedavý, ako budú na neho reagovať ostatní superhrdinovia a superzlosyni a kedy sa dočkáme nečakaného a absolútne šokujúceho „zvratu.“ Je totiž viac než možné, že Nadradený Spider-Man sa opäť stane Úžasným Spider-Manom a Peter Parker sa vráti ku kormidlu. Nie nadarmo sa hovorí, "História sa opakuje."

Stránky z komiksu nájdete TU.

Spomínate si na deň, keď mal nastať koniec sveta? Niektorí ľudia si vyberali veľké pôžičky s tým, že ich nebudú musieť splácať, iný si brúsili sekery a pripravovali sa na zombie apokalypsu, ďalší na všetko kašlali a s výrokom „Žijeme len raz“ robili hlúpe veci, ktoré by za normálnych okolností racionálne mysliaci ľudia nerobili. Filmy, knihy, komiksy, hry a Máyovia nás celé desaťročia pripravovali na koniec sveta a všetkého čo poznáme a milujeme.  Boli sme pripravený na možné aj nemožné. Hype doslova visel vo vzduchu. Lenže... nič sa nestalo. Dvadsiateho druhého decembra sme sa zobudili do ďalšieho, nudného, absolútne obyčajného dňa. To fakt nasere.

Ale má to aspoň jednu výhodu. Všetky filmy ukazujúce nám ako všetci v roku 2012 zahynieme sa stali okamžitými filmami pre pamätníkov. Z niektorých sa stali komédie dokonca ešte pred údajným koncom sveta. Napríklad film 2012 Rolanda Emmericha. Našťastie pre nás sa ďalej natáčajú filmy (The World´s End, This Is the End) a seriály (Walking Dead, Evolution), v ktorých prebehlo všetko podľa plánu a nastal súdny deň. Herné štúdiá vyvíjajú hry s postapokalyptickou tématikou (Wasteland 2, Last of us) a jestvujú desiatky kníh, ktoré vám dajú predstavu  o tom, aké by to bolo, keby došlo k najhoršiemu (Road, The Stand, World War Z). To isté platí aj o komiksoch. Walking Dead je jasná volba, aj Y: The Last Man, ale my si povieme niečo o najnovšej minisérii vydavateľstva Image Comics, v ktorej koniec sveta tiež nenaplnil očakávania zúčastnených.

Bram a Ben sú kamoši. Nie super dobrý kamoši, iba kamoši. Jednoducho dvaja chlapi, ktorý spolu žijú, pretože je to pre oboch výhodné. Bram je flákač a (podľa Benových slov) retard.  Ben učí postihnuté deti. Takže je normálne, ak jeden druhého posielajú do šľaka, riti a Pekla.  Napriek tomu ich šokovalo, že sa jedného dňa Benove slová stali skutočnosťou. Bram zmizol a zostala po ňom iba hŕba šiat. Lenže on nebol jediný, kto sa bez slova doslova vyparil do vzduchu. Mizli deti, dôchodcovia, teenageri, robotníci, piloti, pasažieri a nikto netušil, čo sa deje. To isté sa stalo v Austrálii, Brazílii, jednoducho na celom svete (okrem Turecka). No potom sa stalo niečo nečakané: Bram sa vrátil. A bol veľmi, veľmi nasraný. Veľmi, veľmi zmätenému Benovi vysvetlil, že za celosvetové (mínus Turecko) miznutie ľudí môže Boh a jeho deň posledného súdu.

Bram nikdy neveril na Nebo, ale po tom, čo sa mu stalo, naň už verí. Pretože tam bol a Nebo stojí za hovno. Všade je biele svetlo, anjeli sa na ľudí lepia a všetci sú nahý. Čo by bolo super, keby naháči neboli starý, tučný, alebo divný. Do Neba sa totiž dostali iba ľudia, ktorý nezhrešili, pretože nikto s nimi nechcel mať sex. Čo neplatí o Bramovi, ktorý je svojim spôsobom atraktívny a mal sex viac než raz v živote. Jednoducho, Boh urobil chybu (žiadna novinka) a musel Brama poslať späť. Okrem toho, po miliónoch nezvestných zostali na Zemi prázdne domy, opustené autá a rôzne cenné veci. Kto prvý príde, prvý melie, ešte nikdy nebolo pravdivejšie. Veď sa blíži súdny deň, tak prečo to nevyužiť a neprilepšiť si? A komu to myslí, ten využije Apokalypsu naplno.

Za túto štvordielnu minisériu sú zodpovedný scenárista James Asmus (píše najnovšiu sériu Gambit) a komik Jim Festante. Toto duo si rado robí srandu z Apokalypsy podľa Biblických predpovedí a rozhodli sa, že by nebolo na škodu svoje myšlienky hodiť na papier. Nápadov mali plné hlavy, na stránke DeviantArt našli kresliča menom Rem Broo a na stránku Kickstarter nahrali video so žiadosťou o pomoc s financovaním vydania ich spoločného komiksového dieťaťa. Získali nielen dostatočné financie, ale aj pozornosť vydavateľstva Image Comics, ktoré ich vysnívaný komiks nakoniec prijalo pod svoje krídla.

A aké to teda je? Presne také ako sa dalo čakať od dvojice indivíduí, ktorý si robia srandu z Apokalypsy a Biblie. Je to sranda. Hlavné postavy sú sympatické (každá svojim spôsobom), fakt, že v Turecku sa nič nestane, je krásne absurdný a pritom logický, vízia Neba je pekelná. Diabol je neskutočný sympaťák (zatiaľ)  a Boh je tlsté hovädo, ktorému sú obyvatelia Neba skôr na obtiaž. Karty sú rozdané, máme sa na čo tešiť. Prvé číslo má viac ako tridsať strán a podarilo sa nielen po scenáristickej, ale aj kresebnej stránke. Síce sa kresba nebude páčiť každému, ale stojí to za pokus. Rem Broo vie totiž kresliť humorne a istým spôsobom pridáva jeho kresba bežne plochým charakterom istú plastickosť a hlavne ľudskosť. Určite si každý z vás nájde nejakého obľúbeného hriešnika, ktorý zostal trčať na Zemi. Je ich viac než dosť.

The End Times of Bram and Ben je ako keby ste spojili série Preacher (u nás Kazatel) a Chew. Je to niečo ako kniha Dobrá znamení dua Terry Pratchett/Neil Gaiman. Alebo ako komiksová prvotina Roberta Kirkmana a Tonyho Moorea, Battle Pope o pápežovi, ktorý nakopáva zadky a natrháva anály démonom a za partnera má retardovaného Ježiša. Je to jednoducho sranda a nesklame nikoho, kto sa chce hlavne pobaviť. Toto je jeden z tých komiksov, ktoré vznikli pre radosť samotných autorov a absolútne sa podaril. Maximálne odporúčam.

Stránky z komiksu nájdete TU.

Neznášam, keď kvalitný scenárista opustí komiksovú sériu a prenechá ju niekomu, kto nevie vymyslieť zaujímavý a aspoň trochu originálny príbeh. Prečo musia obľúbené komiksové série s obľúbenými hrdinami/antihrdinami neustále klesať na dno žumpy priemernosti? Chris Claremont, Ed Brubaker, Dan Jurgens, Brian Michael Bendis, Doug Moench, Garth Ennis, Geoff Johns. To je iba pár ľudí, ktorí nemali problém zostať pri jednej sérii niekoľko rokov a dostať ju späť na výslnie. Jeden z najlepších scenáristov dnešnej doby, Jason Aaron, skončil so sériou Wolverine. To je zlé, pretože to, čo predviedol v Loganových príbehoch, bolo krásne originálne. Naplno využil podstatu Loganovej osobnosti, vytrieskal z nej všetko čo sa dalo a zbytok nechal svojim nástupcom.

Excelentného Aarona nahradil priemerný Cullen Bunn, ktorý vhodil Wolverina do svojej verzie Texaského masakru motorovou pílou (v tomto prípade pílami). Po príbehovej stránke nič extra a Logan skončil s čiastočne vymazanou pamäťou. Potom prišiel Ivan Brandon a v jednom čísle nám zrekapituloval Deň-M (keď prišli takmer všetci mutanti o schopnosti) a znovu predstavil zlosyna menom Meltdown. Nasledovala štvordielna miniséria Sabretooth reborn, v ktorej Jeph Loeb absolútne debilným spôsobom vysvetlil oživenie Victora Creeda. Klincom do virtuálnej rakvy sa stala  záverečná miniséria Covenant (opäť Cullen Bunn), v ktorej Logana kontaktujú jeho bývalí „kolegovia“, aby im pomohol zachrániť svet. Vydavateľstvo Marvel Comics uspelo a znechutilo nám sériu Wolverine. Ale všetko zlé je na niečo dobré a Logana dostal na hranie Frank Cho. Ak ste sa nikdy nestretli s jeho tvorbou, navštívte stránku libertymeadows.com. Vy ostatní viete, čo nás čaká. Kozy, pazúry, dinosaury a kozy.

Náš príbeh sa nezačína s titulným Wolverinom a jeho pazúrmi zaborenými do nejakého živého tvora. To príde neskôr. Začína sa to sporo odetou Shannou (pre neznalých, Tarzan s kozami), ktorá robí spoločnosť agentom S.H.I.E.L.D.u, skúmajúcim západné teritórium krajiny zvanej Savage Land. Ich poslaním je zmapovať teritórium, kvôli budúcim geologickým expedíciám. Všetko prebieha bez najmenších problémov až do chvíle, keď sa dostanú k miestu zvanému Opustený ostrov. Stred ostrova, zložený zo skalísk, vyzerá ako niečo, čo vyliezlo z Lovecraftovho Necronomiconu a miestny údajne praktikujú čiernu mágiu. Či je to pravda, alebo nie nemali Shanna a agenti šancu zistiť, keďže ich vznášadlo zrazu prišlo o energiu a začalo veľkou rýchlosťou klesať. No ešte predtým než havarovali, stihli vyslať volanie o pomoc sprevádzané ich súradnicami.

O osem mesiacov neskôr prichádza do Savage Land záchranca stelesnený Jamesom Howlettom, ktorý je skôr známy ako Logan/Wolverine. Ale nepriletel vznášadlom. Do Savage Land sa dostal vďaka záhadnému transportnému lúču. Zrejme kvôli tomu je totálne mimo a netuší, kde je. No vďaka pachom a faktu, že sa ho pokúsil zožrať velociraptor (ktorý následne ochutnal Loganove adamantiové pazúry) sa náš hrdina dovtípi, kde je. Logan je jeden z najlepších stopárov a behom niekoľkých minút narazí na stopy neandertálcov. Doženie ich a všimne si, že lapili a smrteľne zranili agenta S.H.I.E.L.D.u. Po krátkom boji sa Logan dozvedá, kde sa nachádza zbytok týmu geológov a Shanna so svojím bujným poprsím. Záchranná akcia sa môže začať. Ale ako sa vlastne Logan dostal do Savage Land a na Opustený ostrov? Prečo tam vôbec je? Je isté, že tam nie je preto, aby Shannu a agentov zachránil.

Scenárista a kreslič v jednom, Frank Cho, sa presadil u Marvel Comics v roku 2005, keď dostal na hranie Shannu. Jeho sedemdielna miniséria „Shanna, the She-Devil“ zožala úspech vďaka jednoduchému príbehu a hlavne kresbe. Frank Cho sa totiž presadil ako muž, ktorý dokáže kresliť ženy tak ako nikto iný. Najlepšie ich vystihuje slovné spojenie krv a mlieko. Jednoducho, sú to poriadne ženy s riadnymi bokmi, stehnami, zadkami a prsiami. Teraz nastal čas, aby sa Cho vrátil k písaniu pre Marvel Comics a napravil pošpinenú reputáciu nášho obľúbeného Kanaďana s adamantiovými pazúrmi. A rozhodol sa to urobiť po svojom. Vykašlal sa na mučenie Logana a čitateľov neustálymi príbehmi o jeho minulosti a o tom čo sa možno, zrejme, asi, stalo, ale on si to nepamätal. Cho chcel napísať obyčajný, dobrodružný príbeh a to sa mu aj podarilo. Savage Wolverine je mixom pulpových príbehov zo štyridsiatych rokov, Indiana Jonesa, Strateného svetu, so štipkou príbehov H. P. Lovecrafta a jeho mýtu Cthulhu.

Pokiaľ ide o obsadenie, tak okrem Logana a Shanny, sa v príbehu objaví aj Amadeus Cho. Cho (Amadeus, nie Frank) je siedmym najmúdrejším človekom na planéte a v podstate novodobým Rickom Jonesom. S tým rozdielom, že okrem Hulka je jeho kamošom aj Hercules. V tomto príbehu by mal mať charakterom blízko k filmovému Tonymu Starkovi a dokonca by mal mať ironmanovské brnenie, komplet s Jarvisom (mal by sa volať Calvin Klein). Ale na to si ešte budeme musieť počkať. Aj na vysvetlenie, čo je Opustený ostrov zač a aké tajomstvá ukrýva.

Scenár Franka Cho nie je nijako originálny, ale on sa nikdy nehral na originalitu. U neho je na prvom mieste zábava, ako sme mohli vidieť pri jeho sérii Liberty Meadows a minisériách Jungle Girl a 50 Girls 50. Pokiaľ ide o kresbu, tak si niet na čo sťažovať. Ak máte radi kresbu Franka Cho, budete chrochtať a slintať blahom, ak nie tak vaša smola. Neviete o čo prichádzate. Wolverine, dinosaury, Savage Land a Shanna ešte nikdy nevyzerali tak dobre. Čo dodať na záver? Tento rok vydá vydavateľstvo Crew prvý book stripovej série Liberty Meadows, takže máte šancu zoznámiť sa bližšie s komiksom, ktorým sa Frank Cho zapísal do podvedomia čitateľov. Nenechajte si ho ujsť.

Stránky z komiksu nájdete TU.

Již jsme měli možnost se seznámit s albem Leonardo je génius, které nemělo v době svého vydání nijak závratný odbyt (tehdy se psal rok 1977 a prodáno bylo pouhých 800 výtisků za šest měsíců, obdobně dopadlo i druhé číslo). Autory Turka (vlastním jménem Philippe Liégeois) a Boba de Groota to však neodradilo od další tvorby a v roce 1982 světlo světa spatřilo šesté album Leonarda. U tohoto čísla, nazvaného Génius na cestách, došlo k obrovskému zlomu – na trhu zmizelo u koupěchtivých čtenářů 100 000 alb. Právem? Bezpochyby a hned z více důvodů. Děj je mnohem čtivější, obsahuje jeden velký příběh, nikoli pouze kratší epizody. To umožňuje hlubší prožitek čtenáře a větší vtáhnutí do děje. Na stránce nalezneme až jedenáct komiksových panelů, což přináší více počteníčka. Více prostoru dostávají i Leonardova zvířata kočka a myš, jejich vzájemné legrácky mnohdy začneme vnímat až při druhém čtení, kdy se nemusíme již tolik soustředit na základní děj. A hlavně - Leonardo dospěl. Některé jeho vtipy nemají šanci děti pochopit, ocení je však člověk s širším rozhledem, přesto zůstávají školáci hlavní cílovou skupinou.

Příběh se odehrává v roce 1492. Génius Leonardo se rozhodne dokázat ostatním vědcům svou tezi o tom, že Země je kulatá. Namíchl ho totiž výsměch od ostatních kolegů a srovnání s Koperníkem (ten však v tomto roce ještě nezačal ani publikovat, ale neřešme historii). Díky tomu můžeme sledovat jeho cestu kolem světa, kde zažívá spolu se svým učedníkem mnohá dobrodružství.

Děti si užijí kulturní jinakosti, trápení učedníka doprovázejícího Leonarda, zapojení dalších postav (např. Pepka námořníka) i vychytávek v podobě Aladinovy kouzelné lampy nebo létajícího koberce. My starší oceníme cizojazyčné nápisy, narážky na věhlasné sportovce, historický paradox s Kryštofem Kolumbem. Nejvíc mě ale „dostali“ létající tibetští mniši, kteří se dorozumívali jak piloti F-16.

Toto album bylo v době svého vydání tím průlomovým, díky kterému Leonardo zaznamenal opravdový boom, v současnosti je Leonardo překládán do 18 jazyků (včetně českého).

Leonardo 6 – Génius na cestách
Bob de Groot, Turk
Nakladatel: COOBOO
Překlad: Richard Podaný
Rok vydání: 2013
Počet stran: 48
Rozměr: 210 x 295
Provedení: Paperback
Cena: 149 Kč

Bažináč přichází počtvrté a s ním i vyvrcholení. Záběr se z hrabání se v Bažináčově psychice rozšiřuje na obrovskou bitvu o osud světa a možná přijde i výkvět DCčkového superhrdinství.

Namlsán veskrze geniálním třetím svazkem, nedostal jsem ve čtyřce tak úplně to, co jsem chtěl a čekal. Což neznačí nic o její kvalitě, jen je třeba se připravit, že série cestou do velkého finále strhává volant málem do protisměru. Takže zatímco doteď se dalo u Bažináče blaženě slintat nad propracovaným psychologickým hororem, v Hejnu vran do této komorní atmosféry s taktem slona v porcelánu vletí veškerá čeládka, co jí jen Moore po zaprášených skladech DC Comics našel. A vlastně jde jen o takový kanonenfutter, protože hlavní hrdina jim logicky ukáže, že bez něj by jich na hrozbu, která se chystá zničit svět, byla krátká i celá armáda.

První tři povídky ještě zakončují předcházející svazek, jde tedy o krátké příběhy o různých podobách zla, ke kterým se Bažináč tak nějak náhodou připlete a mimoděk se o sobě zase něco dozví. Pak už mu Constantine konečně vysvětlí, proč ho celou třetí knihu vodil za nos a vypukne peklo. Doslova.

Hluboko v džungli se schovává pošahaná indiánská sekta a plánuje vypustit na svět ultimátní Zlo. Nu, taky by mi asi hráblo, kdybych žil celý život v jeskyni a nosil vestičky z dětských kůží. Možná by mi pak ani nedošlo, že schovávat se uprostřed džungle, když na mě Constantine může poštvat elementála, ovládajícího síly přírody, není úplně nejlepší nápad. Nicméně při troše štěstí se ďábelský plán stejně uvede do pohybu a čtenáři se tak společně s Bažináčem ocitají tam, kde už byli. Ve druhém svazku.

Etrigan je pořád stejně ukecaný a jazyk se mu stále motá v rýmech. Polovina pekla je pořád tvořena démony s tak prázdnými makovicemi, že když se v oblastech nekonečné temnoty zdvihne cosi, co se chystá zničit veškerou realitu, tedy i je, přidají se k tomu. Druhá polovina pekla, s veršujícím démonem v čele, se nahrne pod praporec Bažináče a dalších DC hrdinů. Vypadá to skoro jako barevná módní přehlídka Justice League of America, ale jen na první pohled. Moore pořád drží opratě pevně v rukou a nezapomíná, kdo stál u zrodu tohohle vyprávění, a kdo musí v rozhodující chvíli stát v jeho centru, i když byl na chvíli zastíněn svým drzým blonďatým kolegou. Bažináčova cesta za osvícením a sebepoznáním, cestou do pekla ještě nakopnutá návštěvou sněmu jeho příbuzných – elementálů, kteří vykonali své a odešli na odpočinek -, se tak tváří v tvář odvěkému Zlu uzavírá. On jediný totiž kupodivu dokáže pochopit, že ono abstraktní, nekonečné zlo je „taky jenom člověk“ (obrazně řečeno).

Proti předchozím dílům má tenhle snad až moc postav, které kolem hlavní linky rozdrobují útržky vlastních příběhů a vystavují ji tak lehké korozi, a možná k vlastní škodě dělá krok od intimního dramatu k typické superhrdinské týmovce (přesto na té cestě naštěstí zůstává blíže spíše tomu prvnímu). Přesto uzavírá jeden dějový úsek Bažináčovy odysey více než se ctí a na konci přihazuje i dost zajímavý cliffhanger. Dalšího dílu se ale naštěstí dočkáme už brzy. A tak se nám to líbí.

Swamp Thing - Bažináč 4: Hejno vran /Swamp Thing 4: A Murder of Crows/
Moore, Alan - Bissette, Stephen - Woch, Stan - …
Nakladatel: BB art
Překlad: Viktor Janiš
Obálka: -
Redakce: Richard Podaný, Hana Musilová
Rok vydání: 2012
Počet stran: 208
Rozměr: 175 x 265
Provedení­: hardback
Cena: 499 Kč

Legendární dějový oblouk „Americká gotika", který mnozí pokládají za vrchol Moorovy tvorby v tomto seriálu, se tímto dílem uzavírá. Čaroděj John Constantine postavil Bažináče před řadu zkoušek a systematicky ho připravoval na střetnutí s jihoamerickým vražedným kultem Brujería a prvotní tmou. Jejímu návratu na tento svět může zabránit právě jen Bažináč. Jenže ani on, ani Constantine neví přesně jak...
„Muž, jenž mne vyslal na tuto temnou výpravu, mi slíbil odpovědi... ale tyto odpovědi jsou černé a nesnesitelné."Bažináčova cesta za sebepoznáním, na níž ho provází čaroděj John Constantine, dospěla ke konečnému okamžiku pravdy. Na svět se dostal zvěstovatel neštěstí a ten má jediný úkol: probudit zlo mimo lidské chápání. Bažináč, John Constantine, Deadman, Cizinec, Etrigan, Spectre a lidé nadaní magickými schopnostmi se musí spojit proti temné síle, která hrozí zničit světlo nebes.
Tato klasická sága od legendárního tvůrčího týmu v čele s Alanem Moorem, Stephenem Bissettem, Johnem Totlebenem, Stanem Wochem, Rickem Veitchem, Ronem Randallem a Alfredem Alcalou líčí přerod Bažináče z netvora z bažiny v mocného elementála, jehož moc by mohla přesáhnout samotnou Zemi.

Příběhy:
Padanče
(Windfall)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Stan Woch, Ron Randall

Bubáci
(Bogeymen)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Stephen Bissette, Ron Randall, John Totleben

Tanec duchů
(Ghost Dance)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Stan Woch, Alfredo Alcala

Zjevení
(Revelations)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Stephen Bissette, John Totleben

Sněm stromů
(The Parliament Of Trees)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Stan Woch, Ron Randall

Hejno vran
(A Murder of Crows)
Scénář: Alan Moore
Kresba: John Totleben

Povolávání
(The Summoning)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Stan Woch, Alfredo Alcala

Konec
(The End)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Stephen Bissette, Rick Veitch, John Totleben

Jsou Rychlé šípy místy horor? Kdo je četl jako malinký, ví, že jsou.

Když se zamyslíte nad tím, z čeho tu obvykle plyne ona hrůza, zjistíte, že jde většinou o obličeje. Obyčejné, a přece neobyčejné. A nyní se omlouvám všem, kdo se na následujících řádcích poznají. Promiňte a vězte, že nejsem jako Roald Dahl a že dospěláky Foglarova světa nepokládám šmahem za kreatury.

Přesto ale trochu ano. Z obrázků tohoto legendárního seriálu se sice vynořuje i řádka dospělých, a přesto sympatických figur, nicméně...

Húúú!!!! A chci se zabývat tou hybnější sílou. Groteskní to skupinou dospělých jedinců, která na mne v dětství zapůsobila odpuzujícím dojmem, neboť obzvlášť Jan Fischer bodoval.

„Nikdy (ovšem) nedávej na první dojem, je vždycky pravdivý,“ napsal klasik z Londýna a je to pravda. Lidi občas bývají špatní anebo různé vychýlení, nicméně jsou právě proto lidmi a jako s takovými bychom se s nimi měli umět i smířit. Až na výjimky. Nebuďme proto xenofobní a...

Někteří z ohavů, které už vzápětí připomenu, by se nám totiž možná po chvíli soužití přece jen vyjevili jako docela zaujímaví gentlemani. Možná i hodní a přátelští, kdopak ví. Ale v kresleném seriálu je všechno jen zamrzlou chvílí a vteřinovým šklebem. A Jan Fischer? Prý používal fotografie a jindy modely. Výsledek? Inu, jistě i studie skutečných lidi, ale taky dobré karikatury. Závěrem úvodu už jen připomenu, že následující soupis vědomě pomíjí „strašidelné" děti a skutečně pase výhradně po zpupných dospělácích. A to jak?

A to díl po dílu:

Rychlé šípy ve službách zákona

Zde jsou strašlivými dospělými dva zloději. Odpudivěji ale podle mého názoru působí ten s plochou čepicí. Druhý, ten v klobouku není jednoznačně odporný. Tento příběh, pravda, nebyl dlouho vůbec vydáván, takže oba první nesympatičtí dospěláci v Rychlých šípech nevstoupili do ničího podvědomí, jako se to přihodí mnohým z následujících.

Rychlé šípy mají neklidnou noc, Rychlé šípy chytají zloděje

Tady je vidět další zloděj. Aha! JUDr. Fischer se očividně domníval, že musí mít každý ze zlodějského národa na temeni placatku. Ale možná mu to předepsal už Foglar. Jde o klišé?

Anebo o dotek reality? A krade tady chuďas? Nebo kdo? Lotra rozhodně vidíme hned osmkrát a je to archetyp, avšak ten vak na levém rameni je klišé bez debaty.

Nejodpudivěji přitom působí zloděj hned na prvním obrázku. Ale kdo ví, možná jen proto, že ho tu uzří poprvé a ještě netuší, zda Jarka a Mirek s maníkem vymetou dvorek.

Otázkou taky provždy zůstane, nakolik se hoši Rychlých šípů vlastně zachovali adekvátně. Co kdyby je totiž zloděj odstřelil? Fischer vystihl úctu k zákonu i úctu k pušce, a to i na obličeji vzdávajícího se, který je hlavní přistrkáván k rypákům prasat (a viz také román Thomase Harrise Hannibal).

A výchovnost tohoto dílu? Očividná. Že by však figura zloděje působila přímo obludně, to říci nelze. Přesto je zde, myslím, atmosféra hrůzy zdárně navozena.

Mirek Dušín je odškodněn

Hnědě oděný řidič v klobouku, s ustupující bradou srazil Mirka Dušína a ujíždí směrem „na Český Brod“. Obludou sice taky přímo není, ale zbabělým kojotem ano.

Rychlé šípy plaší pytláky

Ploché čepice se vracejí. Pár pytláků se až podivuhodně podobá dvojce zlodějů z Rychlých šípů ve službách zákona, ale oni to nebudou. Asi ne.

Jeden prchá a vyhrožuje: „Ale to jim nedarujeme,“ nicméně asi darovali, jelikož Rychlé šípy se na táboře v dalším pokračování už poklidně „předstihují“.

Ani tento díl (hůře nakreslený) nebyl léta vydáván, a proto ani tito padouši nevstoupili do podvědomí. A jen tak mimochodem, už od ledna 2010 je u nás pytláctvím jen to, co se semele v čase PO výstřelu a se škodou nad pět tisíc.

Rychlé šípy objevují hrob

Ani tady bych výsledek našeho pátrání neoznačil jako odpudivý, ale je možná fascinující. Maxmilián Dráp totiž zpráchnivěl. Kostry a lebky v dětech spolehlivě vzbuzují zájem a jedna lebka zírá už ze záhlaví příběhu.

Rychlé šípy bez klubovny

Na obrázku číslo 5 můžeme vidět fialově oděného pana domovníka Rychlých šípů, což odlišujme od domácího. Vidíme jej, ale ještě nevíme, že je domovník.

Jen dva díly nato se tento chlapík znovu vynoří v dílu Síť záhad se zatahuje a opět využívá plochou čepici. Na obrázku číslo 4, kdy vystupuje z temné chodby, působí podle mě zlověstně. Také chlupatá pěst na předchozím obrázku děsí, ale tady zdání klame. V Rychlé šípy na omylu je totiž z tohoto domovníka najednou lidumil, ba plašan. A na posledním obrázku sympatický chlap. Navzdory tomu, že Rychlonožkovi a Červenáčkovi rve uši.

Ale přece jen pozor. K proměně této obludy v přítele došlo v podstatě jen díky Fischerově kresebnému mistrovství. Inu, všechna čest.

Počkat, a co paní domovníková? Na konci dílu Rychlé šípy na pokraji záhad nepůsobí totiž zrovna nejroztomileji a... Její slova vzbuzují strach. „Tady se dějí v poslední době vůbec divné věci…“ Monstrem však dáma není. I když v původní povídce Dům hrůzy (z knihy Tábor smůly) je načrtnuta záludněji, nutno dodat.

Tajemství dvoukoláku, Rychlé šípy pátrají ve sklepě

Funebrák a karbaníci. Chvílemi působí strašidelně. Ale jsou to jen chudáci manželé utiskovaní manželkami a vytěsnění pod činžák.

Rychlé šípy v redakci

Na obrázcích 8 a 9 sledujeme ryzí monstra: dva muže v kloboucích naražených do čel. Sunou se dlaždičkovanou chodbou jako gangsteři tehdejšího Chicaga a je to zelený démon a hnědý démon. Druhý vede za ručičku Jindru Hojera. Oba pajduláci ale vznikli seskládáním čtyř hochů z klubu Rychlých šípů.

Rychlé šípy hlídají trať

První skutečné monstrum, ba zrůda par excelence. Zvláště na obrázku 5, kdy klade pražec na trať. Působí i jako šílenec a šílený být asi trochu musí, když chce vykolejovat vlaky a když nosí tak neuvěřitelně zelenou hučku šílenců. Až budou Rychlé šípy jednou důkladně zfilmovány, přimlouvám se u představitele tohoto lumpa za počítačovou animaci, aby vypadal opravdu jako na obrázku. Nebo by ho mohl hrát Marek Vašut. V příběhu vidíme monstrum šestkrát a Dušína ohrožuje klackem.

Sotva ho ale hoši skolí a leží na zádech a bez hučky, příšerně už ten pitomec nevypadá. Je jen zrzavý. Vykolejit vlak se mu nepodařilo. A mimochodem, co myslíte? Je na obrázku č. 9 vidět blížící se parní lokomotiva, anebo je to černobílý kámen vystupující ze stráně u trati?

Rychlé šípy o Třech králích

Tlustý cukrář tu chce jako Moliérův Lakomec své penízky, ale horší je hrozící stařec s pleší, v brýlích a v zeleném županu. Působí děsivě, ale vlastně opět jen díky Fischerovu umu. A Foglar?

Do bílého obláčku u jeho úst nechal vepsat: „Kluci darební, člověku to vyspat nedá, hrom aby vás po poli honil!“ Říkám tomu dštít síru.

Dlouhé Bidlo kuje pomstu

Starý Dušek alias (zřejmě) Jedovatý dědek tu mydlí Dlouhé Bidlo řemenem. Děti v Duškovi (který ale nikdy nepracoval u dráhy ani v divadle) viděly skoro obludu, když se blížil k Dlouhému Bidlu odepínaje opasek, ale jedná se spíše jen o figuru z němých grotesek. Asi jako když obr Mack Swain podlehl Chaplinovi a pouliční lucerně.

Dlouhé Bidlo hledá kočičí pracku

První strašidelná stařena Rychlých šípů: stará Zavadilka. A povedla se! Dítě tu vidí dámu s petrolejkou jen jedinkrát, ale nezapomene na věčné časy. A nikdy jinak. Mírněno je to však posledním obrázkem i záhlavím příběhu Rychlé šípy vracejí talisman, a taky tím, že ona stará paní zde zdrceně praví: „Zahrabu ji (rozumějte kočičí tlapku) k hrobečku ubohé Lízinky, aby měla po smrti klid.“ A že dodá: „A s tím Štětináčem si to ještě vyřídím! Dovedu tě (rozumějte Rychlonožku) domů, aby na tebe nemohl!“

Stál však Rychlonožka o podobný doprovod? A došlo k doprovodu? A co Štětináč, ten číman? Číhal?

Anebo celé Bratrstvo?

Dodnes nevíme. Ale snad to jednou vysvětlí film. Scenáristé už bývají takoví, že si přidávají.

Rychlé šípy v nákladním vagoně, Rychlé šípy a vlakoví zloději

A zase je to tu! Zelený muž s placatoučepicí a jeho druh ve zbrani v klobouku (ten už méně odpudivý). Jak je to možné?

Jako by se ti dva stále vraceli! Finále prvního z těchto dvou dílů působí poměrně hrůzně a Foglar, nutno říct, vskutku mistrem hrůzy byl. Ale Fischer taky.

Rychlé šípy napravují kamaráda

Jsou dva mizerové, kteří tu Jirku učili kouřit, už dospělí? To nevím, ale na Fischerově obrázku dospěle vypadají.

Jeden má (novinka!) placatou čepici, ten druhý vlasy Adolfa Hitlera.

„Moc se nebav, nebo tě tady složíme!“ reaguje Hitler na Jiříkovo spravedlivé rozhořčení. Je to Foglarem někde na ulici zřejmě odeslechnutá věta, ale asi hocha nesložili a...

„Jak mi to řekl Mirek? Nikdy není příliš pozdě, nekuř, cvič – a zakrátko budeš zase chlapík!“

Rychlé šípy pozorují Jeremiášku

Už slůvko pozorují v názvu nás připraví na legendární a Foglarem už ve scénáři předepsaný průhled klíčovou dírkou. Tento děsivý průhled zůstává v podvědomí a paměti většiny příslušníků českého národa, i když si to ani neuvědomují, a ohyzdná stařena s milou černou kočičkou dál a dál míchá v tyglíku "nějaké lektvary". A rukou si ukazuje v knize: „Když srdce psí se v krvi vlastní vaří a pozře v čase půlnočním, od spravedlnosti lidské chrání a slouží se světem záhrobním.“

To by Jorika nikdy neřekla! A dítě? Ani ještě nemusí chápat smysl těch slov (ona ostatně ani mnoho smyslu nemají) a přesto či právě proto je zasaženo šípem děsu. A viz také následující Tondovy „bobky“:

„Máme k večeři bramborovou polívku a já – víte – ona by mi vystydla!“

Existovala reálná předloha Jeremiášky? Nevím, ale ona dáma z komiksu je dnes ryzí archetyp, i když i dalším zobrazením klasické čarodějky z pohádek bratří Grimmů. Připomíná však i cosi až z Haggarda, kterého Foglar četl, a nějaká v Praze jistě žila. Od věků.

Třeba i proti domu U Černé Matky Boží. Byla to i Crawfordova Pražská čarodějka, i příšera z Ewersova příběhu Pavouk, a kdopak ví, třeba tato babička i prožila chvíli, kdy ji chlapci ze sousedství pozorovali klíčovou dírkou, a tak je chtěla hlasitým předčítáním vystrašit, aby dali pokoj.

Všimněte si, že Jeremiáška je na některých dalších obrázcích ale už milejší. Kdyby někdy dospěla Pipi Dlouhá punčocha, možná by vypadala jako ona. V tomto příběhu se ovšem chodbou štrachá i další monstrum alias další zloděj. Co udělá?

Zaskočí strašpytla Tondu - a má, jak jinak, zelenou placatou čepici. A hnědou placatku ostatně nosí i Dlouhé Bidlo, a právě Dlouhé Bidlo tu vytváří přímo geniální protiváhu báby.

Či její doplněk? Vyberte si!

Na stránce Rychlé šípy se prozrazují a na stránce Rychlé šípy a strašidlo představuje Dlouhé Bidlo rozhodně Jeremiášce rovnocenné monstrum! A také tady a právě tady se rodila jedna fascinace.

Konstrukce tohoto groteskního příběhu nemá sice k realitě nejblíž, ale to vůbec nevadí. Jak literárně, tak i výtvarně kráčí bezesporu o mistrnou o nadsázku – a dohnanou ad absurdum. To i díky naprosté redukci všech jiných, rušivých elementů z okolního světa. Nu, a nemusíte být žádnými citlivci, abyste teď znovu vklouzli do snů dítěte a abyste při prohlížení seriálu znovu použili dětské vnímání. Hlavně díky báječné Fischerově kresbě, ale i díky specifickému Foglarovu jazyku se pak neubráníte úžasu.

Zveřejnění příběhů o Jeremiáše autoři navíc rafinovaně (ale asi i náhodou) načasovali na podzim, a kromě toho podzim válečný (1940). V kině sice tenkrát dávali i komedii Pelikán má alibi (premiéra 4. října), Foglar však na zadní stránce Hlasatele děsil.

A Jeremiáška? V dětském snu se opravdu vynořuje, a to dokonce po své smrti. Je mlhavá a vznáší se vedle Rychlonožkovy postele. „Dej sem mou knihu, dej sem mou knihu!“

Situaci ale odlehčuje Fischerem zdárně zobrazená vidina daleko lepšího snu o uzeninách, snu nastíněného v bublině nad hlavou spícího a nevinného psíka Bubliny.

Dokončení jindy...

Každý tú hru raz hral. Reč je o drinking game, konkrétne tej seriálovej. Poznáte to. Pozeráte svoj obľúbený seriál a po pár častiach si všimnete, že isté témy a vety/slová sa stále opakujú. Tak sa napijete vždy, keď sa taká repetícia naskytne. Napríklad, napite sa, keď Barney Stinson povie slovo "legendary" (How I Met Your Mother), alebo keď povie Hodor meno "Hodor" (Game Of Thrones), alebo keď Sheldon Cooper trikrát zaklope na dvere (Big Bang Theory). Možností je veľa a platí to aj pri komiksoch. Hlavne tých od Gartha Ennisa. Ten je pri písaní zameraný na pár vecí: skorumpovaná politika, hlavná postava väčšia než život, zelený mozog, zosmiešňovanie archetypov a cirkvi, úchylovia.  Zahráme si malú drinking game. Povieme si niečo o jednom z jeho starších komiksov a keď narazíme na ennisovský stereotyp, napijete sa. Tak, ako vraví amatérsky chiropraktik Bane, "Let the games begin."

V roku tisíc deväťstodeväťdesiatdeväť  začali Francúzi a Nemci spolupracovať a ovládli európsku komunitu. Zrodil sa superštát, ktorého moc sa pomaly začala šíriť po celom svete. Samostatnými veľmocami zostali iba Británia a Amerika. Europrezidentom sa stal Jerome Rochelle a nastolil svoju vlastnú krutovládu, ktorá stála život tridsať miliónov ľudí (napite sa). Vypukla vojna. Zmenila sa doba a s ňou sa musel zmeniť aj spôsob boja. Bežných pešiakov nahradili vojaci vybavení elektronikou a zbraňovými systémami vďaka, ktorým dokázal jeden vojak zostreliť stíhačku, alebo vyhodiť do vzduchu tank. Dokázal vidieť v tme a počuť nepriateľa na míle ďaleko. Táto vojna vylepšených vojakov trvala trinásť rokov a nemala žiadneho istého víťaza. Chcelo to nové riešenie.

S tým prišiel hajzel všetkými hovnami mazaný menom Anderton. Jeho riešením bola vecička, ktorá urobí z bežného pešiaka Hulkovského, nezastaviteľného supervojaka. Cena? Jedna miliarda. O supervojaka prejavili záujem aj Američania, ale nemajú financie. Jediným riešením je Andertona zabiť. A na špinavú prácu majú Amíci tú pravú osobu, ženu zvanú Mary Maloneová. Kedysi totiž s Andertonom slúžila v jednom tíme a tak je viac než kvalifikovaná na jeho likvidáciu (napite sa). Aj prezident Rochelle dostal rovnaký nápad a najal si svojho overeného zabijaka, francúzskeho úchyla, Vatmana, ktorý má rád svoje víno ochutené rozkladajúcimi sa mŕtvolami (napite sa). Lenže ani jedna strana nepočíta s tým, že Anderton sa poistí a použije na seba to, čo ukradol. Absolútny hajzel, plus vec, ktorá ho robí nezabiteľným a nezastaviteľným, rovná sa veľký prúser (napite sa).

Ako môžete vidieť, príbeh je krásnou zbierkou Ennisovských stereotypov. Okrem hlavnej hrdinky, ktorá je drsnejšia než šmirgl papír (napite sa), vystupuje v príbehu aj major zvaný Major, ktorý nevie, kto je, vďaka tomu, že ho strelili počas vojny do hlavy a tvár mu zdobí drsniacka jazva (napite sa). Hlavná antihrdinka pozná a z celého srdca nenávidí muža, ktorého má zabiť (napite sa) a pán prezident je novodobým, britským Adolfom Hitlerom bez ulízanej patky a fúzov pod nosom (napite sa). A tým sa to iba začalo.

Štvordielna miniséria Bloody Mary sa dočkala štvordielneho pokračovania nazvaného Lady Liberty. Mary Maloneová sa vracia do Ameriky a zisťuje, že New York má nového vládcu. Samozvaného spasiteľa, reverenda Achillesa Seagala, ktorý tvrdí, že jeho semeno je požehnané Bohom a musí  ním oplodniť všetky krásne mladé ženy, aby splodili deti, ktoré prežijú blížiaci sa súdny deň (napite sa). Plus, niektoré ľudské svine majú až príliš tuhý korienok (napite sa).

O kresbu sa pri oboch minisériách postaral Španiel Carlos Ezquerra. Ak neviete, kto to je, tak vedzte, že to je ten chlap, ktorý v roku 1977 s Johnom Wagnerom splodil Sudcu Dredda, jeho poldržku a všetko, čo k tomu patrí, vrátane postapokalyptického sveta. O rok neskôr, opäť s Wagnerom, splodili Strontium Doga, mutantského lovcu ľudí. Síce sa podieľal aj na ďalších príbehoch a sériách magazínu 2000AD (Tharg the Mighty, ABC Warriors, Durnham Red, Cursed Earth Koburn) a strihol si príbeh zo sveta Star Wars (nájdete v omnibuse Star Wars: Stíny impéria), ale najčastejšie spolupracoval práve s Garthom Ennisom. Bloody Mary bola iba začiatkom. Nasledovala ročenka série Hitman, preacherovský one-shot, minisérie Adventures in the Rifle Brigade, Just a Pilgrim, príbehy zo života Keva Hawkinsa a vojnové balady zo série Battlefields (bolo vydané BBartom ako Bitevní pole). Prosto, ten chlap je legenda a zaslúži si vašu pozornosť. Miestami vám síce bude jeho kresličský štýl pripadať jednotvárny a počas kludných chvíľ nudný, ale keď sa rozpúta akcia (a verte mi, že v oboch sériách je jej viac než dosť), Ezquerra je vo svojom živle.

Bloody Mary z roku 1996, aj pokračovanie z roku 1998, sú ničím neriedené, brutálne, krvavé, vulgárne, absurdné, militaristické a patriotické príbehy plné hlášok, ktoré kašlú na morálne poučenie z príbehu a majú za úlohu iba pobaviť. Jednoducho: je to krásna ukážka Ennisovského stereotypu. Napite sa na to.

Stránky z komiksu nájdete TU.

(Dokončení z minula)

Jak jsem už psal, někteří dospělí vypadají v seriálu Rychlé šípy strašidelně až obludně. Jako monstra. Dnes si dočtěme, na kterých místech je tomu tak konkrétně. (Následující titulky jsou názvy jednotlivých pokračování kultovního seriálu.)

Rychlé šípy v ohni pátrání

Jaroslav Foglar nejen že stvořil mýtus, ale tvořil ho úplně nepokrytě. Už zaživa. A právě drze mýtotvorným je taky tento díl jeho příběhů o známém klubu.

Zápletka je velmi svébytná: čtenáři Mladého hlasatele tu hledají Rychlé šípy a Rychlé šípy tu naopak a místo toho najdou vlastní čtenáře! Což je vcelku geniální pointa, ale nejen, že najdou, chlapci Rychlých šípů tyto své čtenáře dokonce i zachrání z podzemí, načež...

...se vypaří za roh. „Viděli jsme je, mluvili s nimi, a přece nám to v naší ulici nikdy nikdo neuvěří!!“ dočítáme se v bílém obláčku – a totálně mýtotvornou se ostatně už těsně po druhé světové válce stala i minisérie s Písklounem a Tlouštíkem, jenom druhý z nichž mohl posléze býti „nejšťastnějším chlapcem, protože VIDĚL Rychlé šípy“. Ale k věci: V příběhuV ohni pátrání působí krajně nedůvěryhodně až strašidelně „podzemní muž“ (opět v placaté čepici) obsluhující z podzemí páku nákladního výtahu.

Rychlé šípy hledají Tondu Pírka, Rychlé šípy pomáhají Tondovi Pírků

Tak trochu obludou je hospodský s velkým nosem, který nechal Rychlé šípy přespat „v prázdném sále, dvě koruny za osobu“. Jako chlapci mi tedy hned připadal podezřelý. Ukázalo se, že i právem. V dalším pokračování působí se svíčkou ještě děsuplněji, když je odhaleno, že chlapcům pustě lhal. Inu, dospělý, a to ani nemusel být politikem:-).

Rychlé šípy objevují psí hřbitov

Hle, další lidské monstrum. Nazval bych jej Fialovým mužem. Vyskytuje se zde s klackem, který se ježí samými hřebíky (jako Štětináčovo temeno) a... Mučil a vraždil ve sklepě.

Nejméně osm psů tu mezi činžáky oddělat a upravil jim poté úhledné hrobečky s daty.

Čím se asi Foglar inspiroval? Nevíme, ale možná nejspíše psím hřbitovem jisté šlechtičny v Kunštátě na Moravě: http://www.turistika.cz/fotogalerie/20529/psi-hrbitov-kunstat..

Rychlé šípy prchají ze skal

A je to tady opět: stokrát v seriálu provařená dvojice.

V jeskynním brlohu totiž žijí dva chlápci. Jeden v ploché čepici, ten druhý ve fialovém a v klobouku. Inu, „banda tulácká“.

Na vrub Jana Fischera tohle ale přičíst nelze, protože díl výjimečně nakreslil Bohumír Čermák. Nebezpečněji a strašidelněji působí individuum v klobouku.

Piskloun a Tlouštík ve spárech Bratrstva

"Monstrem" je jen domnělý dospělý se škatulí na hlavě, který ve dvorečcích hledá cestu k nádraží. Vlastně ale ani moc strašidelně nepůsobí a předem víme, že je poskládán z malých hochů (připomínám tu však i Barkerovu hororovou povídku Města v horách:-).

Chlapci, pravda, nepočítali se Štětináčovou myškou.

Rychlé šípy na pouti

Je pouťový vyvolávač příšerou? Trochu. Uchopí totiž - najednou - Jindru Hojera za rameno a ačkoli jinak „dělá humor“, já bych ho na sebe býti Jindrou sahat nenechal.

Ale uznávám, tady je to diskutabilní a Hojer se tváří dotčeně spíš proto, že vychází jako „nejhloupější dítě“.

Foglarem odpozorovaná situace? Možná. Scénáře pro Fischera byly rozhodně extrémně podrobné.

Rychlé šípy poctivými nálezci

„Jenom" dospělý bídník-lhář, a to muž úplně jiného typu než dosavadní zloději. Elegán. Zpočátku je milý, ale přejde k násilí. Na chlapcích. Odstínění výrazů v jeho tváři je přitom věrohodné, pan Fischer svoji práci skutečně uměl. Ale na druhé straně? Ne, tohoto muže nelze označit přímo za monstrum.

Rychlé šípy vnikají do chlapeckého domova

Vrátný. Ale toho se taky moc nelekneme. I když běsní. Ale všimněte si tedy aspoň, že je nakreslený podle slavného komika němé éry Jamese Finlaysona - známého hlavně z komedií s Laurelem a Hardym.

Je to tak. I proto asi řádí dědek tak mile - a také v dalších třech dílech. Ale Rychlonožkovi nakonec ještě zasalutuje. Ehm, ehm, nechci předbíhat v čase, ale tato krátká série je vlastně hotových Šest medvědů s Cibulkou.

Kočičí pracka chystá léčku

Kořenářka. I ona ale docela milá.

Jenže jenom na prvním obrázku. Když pak líčí uspávací vlivy koření, je z ní rázem druhá Jeremiáška. A Bratrstvo kočičí pracky? Vizuálně babu doplňuje. Jen Jan Fischer tohle uměl.

Rychlé šípy v komediantském voze, Provazolezcovým dětem pomoženo

Když jsem jako dítě dostal příslušný sešit Rychlých šípů, otevřel jsem jej a zase rychle zavřel. Šklebil se na mě totiž hrozný cirkusák v tureckém fezu!

Právě k tomuto chlapovi jsem se pak znovu vystrašeně prodíral odpředu a poctivě. Ve tváři má určitě trochu zla! Anebo i víc!

V dalším pokračování dostane málem Metelku, ale ten shora zdvihne provaz. Ze skály. A jsou zachráněni. Terénem. I ten totiž Foglarovi hrával v ději. A jak. A hrával ve městě i tady na venkově.

Vysvědčení – úřední listina!

Otce s odepnutým opaskem za monstrum nepovažujme, ale na paměti mějme, že „Slávek“ Foglar výprasky nezažil. Tatínek mu zemřel, když mu byli čtyři roky. I tohle pro něj byl tedy horor.

Rychlé šípy utíkají s Kuliferdou

Stařec v klobouku a s petrolejkou se povedl. Stvůra. Sice nakonec Šípům odpustí, ale úvodní výraz ho regulérně pasuje do galerie několika předních monster celého seriálu. Opravdický OHAVA, jak sortu vnímal i jiný klasik Roald Dahl.

Rychlé šípy svědky zlého činu

Opět (jen) pár zlodějíčků. A placaté čepice. Mají je oba. Tento díl vyšel 2. 3. 1948 a oni nejsou monstry, ale vlastně sympatickými chlapy dělajícími jen svou práci.

Vše přitom podivně připomíná scénu okopírovanou z nějakého starého francouzského filmu či ze Zlodějů kol (Itálie 1948).

Rychlé šípy v biografu

Hnědý pán v kině tlačí nadloktí do hrudi vedle sedícího Jarky a nepůsobí vůbec sympaticky. Na začátku dílu na zemi najde Jindrův lístek a na konci se zaslouží o Metelkovo vykázání. Mezi čímž hocha obtěžoval.

Rychlé šípy jdou za uprchlíky

Vyšlo 23. 3. 1948. Uprchlí kluci „zdrhli“ kvůli vysvědčení, ale bezpochyby jde o líčení lovu na emigranty. Lov dostanou ho na starost právě Rychlé šípy - od otce uprchlíků, ze kterého jde v jeho naštvání sice strach. Ale to je taky vše.

Nedivím se tomu tátovi. Opravdu prý jde totiž jen o špatné známky, kvůli čemu děti utekly.

Rychlé šípy prohánějí šmelináře

Tak tohohle pána je mi spíš líto. Jeho příběh vyšel 13. 4. 1948 a nebyl už později vydáván. Plným právem.

Rychlonožka ve snu vynálezcem

Rychlonožkův tatínek se v seriálu stále měnil a tady působí dost nebezpečně, ale Rychlonožka pak dostal taťuldu hodnějšího – a viz poklidnější už vstávání v Rychlonožka ve snu ředitelem školy.

Rychlé šípy v údolí záhad

Nový kreslíř Marko Čermák se poprvé pokouší o Foglarova dospěláka-monstrum. Marně.

Cesta do záhadného domu

Druhý Čermákův pokus je lepší, i když jen v případě posledního obrázku, kde si to muž šlape se svítilnou.

Rychlé šípy prokazují svou nevinu

Marko dospělé „zlochy“ neuměl, anebo rozhodně ne tak jako nenahraditelný Fischer. Důkazem nechť je i běsnící pán s holí. „Co je to tu za rámus – ven bando, ven…“ Ale ani mu pořádně nevidíme do tváře. Nedokonalé, odbyté. Omlouvám se, Marko, a vím, žes to kreslil hrozně rychle.

Rychlé šípy a vykradač chat, Rychlé šípy proti ozbrojenému lupiči

Rychlé šípy sice někdo vůbec poprvé ohrožuje nožem, ale to příběhu nepomůže a chlap je sice drsňák, toť však vše. U Fischera sálalo z monster i nebezpečí jakéhosi jiného typu.

Rychlé šípy nosí v zimě čepice

Pana Hartusila, kvůli němuž dostal Rosťa „zápal mozkových blan, nebo co", tu zmíním, ale nebudu jej víc komentovat. Anebo přece?

Takhle SKUTEČNĚ vypadají lidé, zatímco u Fischera jsme si prohlíželi mistrné karikatury. Jsou to dvě možné cesty, pravda.

Rychlé šípy zápolí s Jedovatým dědkem

A tato postava? Je skutečně totožná se „starým Duškem“, který kdysi nařezal Dlouhému Bidlu? Je. V Čermákově podání ale působí až moc obyčejně.

Rychlé šípy v roli detektivů, Rychlé šípy běží za zloději kufrů

A co tito zloději, ne už kol? Jsou jen odrostlejšími mladíky-surovci a nepůsobí monstrózně, ale jen lidsky. Výrazy – i při dopadení – Marko vystihl bravurně.

Rychlé šípy řeší zamotaný spor

A další normální rodič, pán, který nafackuje cizímu klukovi - a facky počítá. Jsme ve skutečném, nekarikovaném světě, který je bohužel na hony vzdálen legendárnímu Fischerovu království a už to zkrátka není jako ten věčný doják Hospůdko známá na návsi za můstkem, kam chodil táta na trumpetu hrát... A to je taky vše o monstrózních dospělých v Rychlých šípech.

Japonsko, rok 1940. Obrovský robot sa pokúša zabiť štvoricu neobvyklých hrdinov. Muži s kódovými označeniami Cat, Owl a Clock sú klasickí dobrodruhovia v pestrých kostýmoch. Na rozdiel od štvrtého muža menom Whistling Skull, ktorý má namiesto tváre rozškľabenú lebku vybavenú monoklom a minikomínom nad pravým uchom.

V roku 1998 kúpilo DC Comics vydavateľstvo Wildstorm. Vďaka tomu dostalo DC do rúk sériu Authority Warrena Ellisa, svojou cenzúrou nasrali Marka Millara (dal výpoveď a prebehol k Marvel Comics), aj Granta Morrisona a Alan Moore pre nich nenapísal už ani slovo. Garth Ennis dal Wildstormu tiež zbohom, našťastie jeho sériu The Boys (tento rok vydá BBart s názvom Banda) prevzalo a dovydávalo vydavateľstvo Dynamite Entertainment. Ale niektoré série nemali také šťastie. Napríklad komiks The Further Adventures of the Whistling Skull scenáristu B. Clay Moorea (Hawaiian Dick) a kresliča Tonyho Harrisa (Starman). V apríli roku 2010 oznámili, že sa chystá prvé číslo menovaného komiksu, no o pár mesiacov im DC skrížilo plány keď Wildstorm utratili. Teraz, po troch rokoch hybernácie, sa  muž s pískajúcou lebkou konečne dostáva medzi nás.

Japonsko, rok 1940. Obrovský robot sa pokúša zabiť štvoricu neobvyklých hrdinov. Muži s kódovými označeniami Cat, Owl a Clock sú klasickí dobrodruhovia v pestrých kostýmoch. Na rozdiel od štvrtého muža menom Whistling Skull, ktorý má namiesto tváre rozškľabenú lebku vybavenú monoklom a minikomínom nad pravým uchom. No nezastaviteľný robot je nad ich sily a náš lebkoidný hrdina využije svoje nasledujúce omráčenie na reminiscenciu. Londýn, rok 1925. Mladý chlapec menom William stretáva mládenca, ktorému to veľmi nemyslí. Volá sa Nigel Singleton a žije vo veľkom sídle, ktoré patrí jeho otcovi. Ten údajne pomáha ľuďom a cestuje po svete. Švajčiarsko, rok 1940. Nigelovi to ešte stále veľmi nemyslí, ale náhradou za jeho hendikep mu je jeho sila. A tá sa mu pri spolupráci s Whistling Skullom veľmi zíde.

Naše duo prišlo v ten rok do Švajčiarska vo svojom pojazdnom veliteľstve, aby sa stretli so záhadným mužom menom Johaness. Ten vyzerá ako kríženec Neviditelného muža a Fantóma opery a vysvetlí našej dvojici svoj problém. V neďalekom mestečku začali miznúť ľudia a miestna polícia s tým nedokáže nič urobiť (keďže žiadna polícia nejestvuje). Pár hodín po stretnutí sa do mestečka vrátilo dievča, ktoré pred týždňom zmizlo.  Našli ju nevnímajúcu a chodiacu v kruhu. Keď na miesto dorazil Whistling Skull a chcel ju vyšetriť, dievča vzplanulo zeleným plameňom. Po prehliadke miestnym súdnym lekárom Skull zisťuje, že niekto voperoval dievčaťu do hrude zariadenie, vďaka ktorému došlo ku spáleniu. Naše hrdinské duo musí zistiť, kto by mohol niečo také dokázať a čo by tým chcel dosiahnuť.

Takže, stojí tri roky odkladaný príbeh Whistling Skulla a jeho Otíkovského partnera za to? Mňa osobne príbeh zaujal, keďže niečo také sa nevidí každý deň. O hlavnej postave zo začiatku nie je vôbec jasné, čo je zač, či ide o ducha, alebo je to len lebkoidná maska s minikomínom. Isté je iba to, že Skull sa po vzore televízneho Herkulesa objaví vždy tam kde sa deje niečo zlé. Zaujímavosťou je, že William nie je prvý ani posledný Whistling Skull. V skutočnosti je siedmym nositeľom lebkoidnej masky. Ak by sa to dalo prirovnať k nejakému inému hrdinovi zo sveta DC Comics, tak jedine k Doctorovi Fateovi. Ktokoľvek si nasadí Helmu Nabu (tiež známa ako Helma Osudu) získa nadľudské schopnosti. U Skulla to funguje tak, že najnovší nositeľ prevezme skúsenosti a znalosti svojich predchodcov. To príde vhod ak sa chcete dohovoriť v cudzine, alebo byť lepším strelcom.

Keď sa pozriete na obálku, tak si okrem zvláštnych indivíduí v kostýmoch všimnete aj nápis JSA: Liberty files. To znamená, že príbeh Whistling Skulla je pokračovaním dvoch sérií, JSA: Liberty file (vyšlo v roku 2000) a JSA: The unholy three (vyšlo v roku 2003). Tie sú súčasťou komiksov označovaných ako Elseworlds (voľne preložiteľné ako Inosvety). V podstate sú to príbehy z alternatívnych minulostí, prítomností a budúcností DC sveta. U nás vyšiel z tej série príbeh Marka Millara, Superman: Rudá hvězda, v ktorom Supermanova raketa nepristala v Amerike, ale v Rusku. Ale späť k nášmu hrdinovi s lebkoidnou maskou.

Jedným zo záporov bude pre mnohých kresba Tonyho Harrisa. Miestami je totiž neskutočne chaotická a človeku chvíľu trvá než sa zorientuje a uvedomí si, čo sa to vlastne na stránkach komiksu deje. Možno sa Harris pokúšal o originalitu, ale pri takomto príbehu je to skôr na škodu. Na druhú stranu, rozfázovanie príbehu do nesúmerných okienok mu ide jedna radosť. Druhou vecou, ktorá bude čitateľov určite iritovať, je neustále skákanie v príbehu. Chvíľu sme v Japonsku štyridsiatich rokov, potom sa vrátime späť v čase, preskočíme o dva týždne vpred v prítomnosti, opäť sa vrátime do minulosti a tak ďalej. Našťastie v druhom čísle sa skoky v čase často neopakovali a zostali sme na jednom mieste, takže príbeh mohol nerušene plynúť vpred.

Napriek tomu je Whistling Skull zaujímavou voľbou, ak chcete preniknúť do trochu iného sveta DC, v ktorom jestvujú alternatívne verzie dobre známych postáv. A ak máte radi absurdné príbehy so štipkou dobrodružstva a príchuťou záhadnosti, tento komiks je definitívne pre vás.

Stránky z komiksu nájdete TU.

“AnimeSHOW 2013– Spoznajte japonské filmy, kultúru a hry“

15.-17.marec 2013, Istropolis, Trnavské mýto 1, Bratislava

AnimeSHOW 2013 je 6. ročník medzinárodného festivalu anime, mangy, japonskej kultúry a scifi & fantasy organizovaný v spolupráci s Veľvyslanectvom Japonska v Slovenskej republike. AnimeSHOW 2013 sa uskutoční 15.-17. marca 2013 v Istropolise – Dom odborov Bratislava.

6. ročník festivalu organizuje nezisková organizácia OZ AnimeCrew.sk v spolupráci s Japónsky veľvyslanectvom na Slovensku a ďalšími partnermi za účelom priblíženia fenoménu tejto kultúry širšiemu publiku na Slovensku.

Minulý ročník festivalu AnimeSHOW 2012 navštívilo v priebehu 3 dní neuveriteľných 9000 návštevníkov, a tak sa tento rok usporiadatelia rozhodli festival rozšíriť a priniesť tak svojim návštevníkom ešte viac zábavy a animovaných filmov.

AnimeSHOW si kladie za cieľ nielen priblížiť fenomén tejto popkultúry, ale aj poskytnúť edukáciu formou prednášok a workshopov a  tvorivú alternatívu trávenia voľného času. V neposlednom rade poskytuje priestor našim výtvarníkom, komiksovým tvorcom na prezentovanie vlastných diel a získavať podporu pre tvorbu diel.

Program:

V priebehu celého festivalu bude paralelne v 7 sekciách prebiehať rôznorodý program členený podľa jednotlivých sekcií festivalu na: Anime, Komiks, Japonsko, Scifi & Fantasy a Popkultúru. Chýbať nebude ani pútavý sprievodný program.

Program je postavený tak, aby pobavil a pripravil poznanie pre ľudí každej vekovej kategórie príjemnou formou.

Veľkou novinkou 6. ročníka bude koncert skupiny From The Abyss, ktorá odohrá viac ako hodinový koncert pre fanúšikov japonskej rockovej a metalovej hudby.

Druhou veľkou novinkou bude rozšírená retro sekcia venovaná starým japonským videohrám od Segy a Nintenda, ktorú tentoraz obohatíme o japonské herné automaty rôznych druhov.

Medzi hlavné sprievodné programy určite patrí súťaž o najlepšie kreslené dielo v kategóriach FanArt a Original Art. Ďalej bude prebiehať súťaž zvaná Cosplay, kde sa bude súťažiť o najlepší kostým hrdinu z filmov, hier alebo anime a na záver budeme hľadať najlepšieho speváka v Karaoke či  tanečníka v tanečnej súťaži Pump It Up a  Dance Dance Revolution.

V rámci filmov sa návštevníci môžu tešiť na viac ako 15 filmových trhákov, akými sú napríklad Dark Knight Rises, Hnev Titánov, Iron Sky a Ghost in the Shell 2. Tešiť sa môžete aj na zaujímavú prezentáciu najnovších anime filmov, ktorá bude prebiehať v spolupráci s TV Animax. Taktiež nebudú chýbať ani fantastické filmy či filmy s komiksovou, scifi alebo anime tematikou.

Tiež sa môžte tešiť na obľubenú sekciu Popkultúra. Venuje sa nielen popkultúre, ale aj obľúbeným seriálom a kultovým filmom, ktoré budú následne aj odpremietané.

Tradičnou súčasťou AnimeSHOW bude rozsiahla čitáreň manga komiksov v spolupráci s prvou a jedinou slovenskou manga knižnicou - MangaClub.

Japonská kultúra sa predstaví rôznorodými zaujímavými prednáškami o skladaní origami, o zvykoch a bojových umeniach, o jedle, znakoch, kimonách a rôznych iných zaujímavostiach z krajiny vychádzajúceho slnka.

Fanúšikovia japonskej animovanej tvorby sa nabažia vynikajúceho anime, prednášok na tému anime, mangy a budú sa môcť zúčastniť krstu mangy a workshopu v jej kreslení.

Fanúšikovia Scifi, Fantasy a Hororu sa budú môcť tešiť na prednášky a besedy so známymi autormi i spisovateľmi v sekcii mini IstroCON 2013.

Chýbať nebudú ani bloky o Pánovi Prsteňov, Harrym Potterovi, StarGate, Star Treku, Star Warse, Battlestar Galactice a Babylone 5. Nakoniec sa uskutoční súťaž o najlepšiu poviedku Dumiek Podvečerných 2013 a literárny workshop s odborníkmi pre začínajúcich i pokročilých autorov.

Tešiť sa môžete aj na svetových, slovenských a českých scifi a fantasy autorov, medzi ktorých patrí aj Františka Vrbenská.

A chýbať nebude ani príjemné posedenie v čajovni alebo za spoločenskými hrami (Carcassone, Osadníci a podobne). Prípadne si môžete zahrať turnaj v kartovej hre Yu-Gi-Oh a World of Warcraft.

Detaily:
AnimeSHOW 2013 sa uskutoční 15.-17. marca 2013 v priestoroch Istropolisu – Dom odborov, Trnavské mýto v Bratislave. Začne sa v piatok o 13:00 a skončí sa v nedeľu o 17:00.

Mobilné telefóny sa stali súčasťou našich životov. Pre niektorých to nie je už iba zariadenie využívané na bezdrôtovú komunikáciu s ľuďmi, ale aj fotoaparát, videokamera, diár, internetový prehliadač  a mnoho ďalších vecí, ktorým nerozumiem. Každý má mobilný telefón. Dokonca aj ja a to už je čo povedať. Strata mobilu, v ktorom máte všetky svoje kontaktné údaje, fotky, pesničky a videá, dokáže riadne nasrať. Ale čo sa stane, keď stratí mobil niekto, kto v ňom nemá fotky svojich blízkych, ale fotky svojich klientov? A čo sa stane osobe, ktorá ten mobil nájde a po krku jej pôjde bývalý majiteľ menovaného zariadenia? Tým sa zaoberá nová štvordielna miniséria vydavateľstva Image Comics, jednoducho nazvaná Snapshot.

Hrdinom tohto príbehu je mládenec menom Jake Dobson. Ten sa stal čerstvým majiteľom nového mobilného telefónu. Našiel ho v parku Golden Gate, keď sa na svojom horskom bicykli ponáhľal do práce. A je to práca snov každého geeka, nerda a gerda (niečo medzi geekom a nerdom). Jake totiž pracuje v comic shope. Jeho najvernejším zákazníkom a najlepším priateľom je Steve a ako to už medzi priateľmi chodí, pochváli sa svojím novým mobilom. Ten má všetko: dotykový displej,  vysoké rozlíšenie, GPS a podobné vecičky hodné pár stoviek dolárov. A náhodou nebol zablokovaný, takže sa Jake mohol začať hrabať medzi fotkami bývalého majiteľa.

To najlepšie v čo dúfal, boli fotky nejakej krásnej manželky, alebo priateľky počas intímnych chvíľ. Jednoducho, klasický masturbačný materiál. Ale vďaka tomu, čo uvidel, sa Jakeovo vzrušenie z objavovania nových vecí vytratilo rýchlosťou konského prdu. Bývalý majiteľ mobilu bol buď nekrofil, alebo zabijak, pretože medzi fotkami boli zábery aziata, ktorý mal veľmi ďaleko od života. Čelo mu zdobila diera po výstrele svedčiaca o tom, že ho nezabil infarkt. Z toho sa urobilo Jakeovi zle, ale to čo sa stalo potom ho dohnalo takmer k nechcenému vyprázdneniu čriev. Mobil začal vyzváňať. A Jake urobil tú najhlúpejšiu vec na svete: prijal hovor.

Nápad na túto štvordielnu minisériu sa zrodil v hlave scenáristu Andyho Digglea pred rokmi. V článku o tom ako napísať scenár, sa dočítal, že každý predmet bežného života môže byť stredobodom samotného príbehu. Tak to Diggle skúsil. Na stole mal svoj digitálny fotoaparát a zameral sa naň. Čo keby niekto našiel fotoaparát s inkriminujúci fotkami? S fotkami vraždy! Možno patril vrahovi, ktorý tie fotky používal ako dôkaz, že urobil čo mal. Behom pár dní mal Diggle napísaný kompletný scenár príbehu dnes známeho ako „Snapshot“. Fotoaparát síce vystriedal mobilný telefón (treba ísť s dobou), ale podstata príbehu zostala zachovaná. Stačilo nájsť vhodného kresliča. Tým sa stal Mark „Jock“ Simpson.

Jock prvýkrát spolupracoval s Digglom v roku 2000, keď boli obaja ešte neznámi zelenáči pracujúci pre magazín 2000AD. Ich prvým spoločným dieťaťom bol príbeh Lenny Zero o Sudcovi z Mega-City One, ktorý pracoval v utajení. Príbeh aj kresba čitateľov zaujali a naše duo malo istú budúcnosť. Diggle sa podieľal na scenári crossoveru Judge Dredd vs. Aliens: Incubus (s Johnom Wagnerom) a strihol si špionážny príbeh Snow/Tiger: Pax Americana. Jock zostal tiež verný 2000AD, až do roku 2003, keď spolu s Digglom vypustili na svetlo sveta svoju sériu Losers (u nás vydané ako Parchanti).  Po jej dokončení sa toto autorské duo pustilo do lukostrelca v zelenom a predstavili nám minisériu Green Arrow: Year One, o ktorej som pred dvomi rokmi niečo napísal a ktorú odporúčam ak sledujete seriál Arrow (jedna z hlavných postáv sa dokonca volá Diggle).

Miniséria Snapshot si odbila svoj debut už v roku 2011, v časopise Judge Dredd Megazine. Teraz je načase, aby sme sa s ňou zoznámili aj my. Obaja autori získali zaslúžené ocenenia, príbeh má zaujímavú zápletku, ignorujúcu klišé a prvý diel má veľmi prekvapujúci záver, ktorý vo mne prebudil záujem o pokračovanie. Nedajte sa odradiť čiernobielou kresbou. Tá skôr príbehu prospieva. Scenárista Andy Diggle a kreslič známy ako Jock sú jednoducho zárukou kvality a Snapshot je toho ďalším dôkazom.

Stránky z komiksu nájdete TU.

Dámy a pánové, vítejte u Ordinace v Černobílé věznici, vaší pravidelné dávky emocí. Připomeňme si, že v posledním díle měla Lori bříško takové, že už jej málem neunesla. Rick…

V recenzi na šestý svazek Živých mrtvých jsem mluvil o tom, že nám autoři přichystali ticho před bouří, takový nádech před skokem do hluboké vody. No a vidíte, sotva jsem to dořekl, už je tu svazek sedmý, Ticho před bouří. Déjà-vu? Inu, ve světě, kde mrtví chodí a pojídají mozky, je přeci jen možné všelicos.

Na první stránce se vrací Shane, ten, kterého Rick v prvním svazku vlastnoručně pohřbil. Není ale ani zombifikovaný, ani se Kirkman nerozhodl do svého univerza přihodit cestování v čase. Jen nám skrze Lořiny vzpomínky dává najevo, že hříchy minulosti nespí. To kdybychom si náhodou mysleli, že už to mají naši hrdinové ve své současné situaci moc jednoduché.

Jinak se jim ale až tak špatně nežije. Díky dostatku benzínu se jim daří alespoň občas nahodit generátor a pustit dětem film (scéna, kdy Lori přemýšlí, zda má synovi dovolit sledovat „příliš strašidelné“ Krotitele duchů, je za situace, kdy se za plotem potácí živí mrtví, naprosto kouzelná). Cvičí se ve střílení na neživé cíle a vůbec si žijí jako parta táborníků.

A do toho přichází Velmi křehké vztahy – zombie style. Porod, svatba, žárlivost, šílená matka… máte tu všechno, tak se ani neobtěžujte přepínat v televizi na komerční stanice.

„Jak ti klape manželský život?“

„Naprosto bohovsky. Fakt, bomba. Nic lepšího mě nikdy nepotkalo. Jsem hrozně šťastnej. Je to prostě… skvělý.“

„Neboj, to přejde…“

Nad touhle úžasnou idylkou ale přeci jen visí jeden černý mrak a tím je možnost pomsty šíleného Guvernéra, kterému v předchozím svazku utekli. Vězeňská parta se proto občas mezi vzájemným cukrováním dokope něco dělat a připravovat se na invazi. Právě za tím účelem si zřídí sniperské stanoviště a vydají se na nedalekou vojenskou základnu, nabrat arzenálu, co se dá.

Jak říká anotace, zavládl klid. Pobyt ve vězení obklopeném nemrtvými se začíná blížit něčemu, co by se skoro dalo nazvat normálním životem. Jenže jakkoli jsou Živí mrtví především skvělou a stále neselhávající sociálně-psychologickou sondou, zmlsaný čtenářův jazýček si žádá krev. A tak slyšte tu radostnou novinu: Sedmým svazkem ono ticho před bouří končí. Jestli jako prorok stojím aspoň za zlámanou grešli, pravím, že v tom příštím poteče krve více než dost. Leda že by se nám Kirkman rozhodl zprostředkovat náhled do diplomatických kliček v postapokalyptickém světě.

Živí mrtví 7: Ticho před bouří /The Walking Dead 7: The Calm Before/
Kirkman, Robert - Adlard, Charlie
Nakladatel: Crew
Překlad: Martin D. Antonín
Obálka: Charlie Adlard, Cliff Rathburn
Redakce: Jiří Pavlovský, Filip Gotfrid
Rok vydání: 2013
Počet stran: 136
Rozměr: 165 x 255
Provedení­: paperback
Scénář: Robert Kirkman
Kresba: Charlie Adlard
Cena: 299 Kč

Zavládl klid.
Pobyt ve vězení obklopeném nemrtvými se začíná blížit něčemu, co by se skoro dalo nazvat normálním životem. Jenže okamžiky bezpečí jsou ty nejnebezpečnější. Stačí jen na chvíli polevit v ostražitosti... a následky jsou nedozírné.
Protože v tomhle světě jak každý okamžik klidu jen klidem před bouří.

Kniha Bitevní pole obsahuje tři příběhy z období druhé světové války, každý z nich zachycuje jinou válečnou vřavu a značně odlišné výtvarné zpracování. Na knize totiž se scénáristou spolupracovali tři výtvarníci. V bibliografii scénaristy Gartha Ennise lze nalézt tituly jakými jsou Hitman, Preacher, Punisher a další. Kreslíř Russ Braun s více jak dvacetiletou praxí má za sebou celou řadu komiksů, např. Bažináč, Max Hellstorm, Son of Satan nebo Legends Of The Dark. Peter Snejbjerg doplňuje svými kresbami hlavně americké komiksové publikace. Carlos Ezquerra se podílel hlavně na titulu Soudce Dredd, v této knize ztvárnil poslední příběh Tankisti.

První příběh nazvaný Noční čarodějnice pojednává o Anně Borisovně Charkovové, noční bombardovací pilotce a její jednotce na jedné straně. A na druhé straně zachycuje válku z pohledu Kurta Grafa, řadového vojáka wehrmachtu. Němci označovali představitelky 588. nočního bombardovacího pluku jako Nachthexen (odtud plynoucí i název celého příběhu). Děj se odehrává, jak logicky vyplývá, na východní frontě v období těsně před Stalingradem. Samozřejmě dojde i na setkání obou hlavních protagonistů, s neočekávatelným rozuzlením.

Druhý příběh, ztvárněný Peterem Snejbergerem, se jmenuje Drahý Billy. Proti předchozímu se čtenáři může zdát kresba schématičtější, monotónnější a nezachycující tolik výrazy postav a obličejů. O to více však překvapí, že tato druhá část knihy je citově nejsilnější. Vypráví o zdravotní sestře Carii Suttonové, japonskými vojáky znásilněné a smrtelně postřelené při ústupu ze Singapuru. Zázrakem však přežije a začíná svou soukromou válku vůči Japoncům. Její vnitřní rozpoložení je ještě více rozklíženo láskou k hrdinskému pilotovi a neschopností se svěřit s válečnými traumaty.

Poslední část knihy, Tankisti, čtenáře zavede do poslední fáze druhé světové války na západní frontě, tj. po vylodění v Normandii. Tahounem příběhu je spojenecká tanková posádka v čele s velitelem Stilesem, pocházejícím ze severovýchodní Anglie. Z toho důvodu je velitelova mluva dost nesrozumitelná nejen pro osádku tanku, ale díky překladu i pro českého čtenáře. Trochu to připomíná hantec. Prožívání vojáků úzce souvisí se straechem z technické převahy německých tanků, zpodobněných tanky Tiger. Příjemným osvěžením publikace jsou obrazy bojových scén v podobě jediného komiksového panelu na obě dvě celé stránky. 

Všechny tři příběhy spojuje poukázání na nesmyslnost války, na někoho může působit více pouhé naznačení válečných hrůz, psychologický pohled hlavního hrdiny, než konkrétní stříkance krve, bodáky v hlavě, roztrhaná těla tankistů, rozstřílená těla pěšáků, ať palbou pěchoty nebo stíhacích letadel. Není bez zajímavosti, že historické střípky událostí a zážitků jednotlivců z války slouží jako předobraz hrdinům příběhů.  Nelze také opomenut bohatý bonusový materiál na konci knihy. V něm se lze dočíst bližší okolnosti vzniku tohoto díla i reálné historické podklady sloužící více či méně jako kostra příběhu. Na dalších téměř dvaceti stránkách lze nahlédnout díky uveřejnění skic pod pokličku všem třem kreslířům. Posledním bonusovým materiálem jsou prameny a použitá literatura (bohužel v naprosté většině se jedná o v češtině nevydaná díla). Četba je díky dobře zpracovaným tématům hlubokým prožitkem, doporučuji ji nejen milovníkům historie vojenství a můžeme doufat, že se brzy objeví na pultech knihkupectví Bitevní pole, Kniha druhá. 

Bitevní pole (Battlefields)
Garth Ennis, Russ Braun, Peter Snejbjerg, Carlos Ezquerra
Nakladatel: BB/art
Překlad: Martin Verner
Počet stran: 248
Rozměr: 168 x 258
Provedení: Vázaná
Cena: 499 Kč

Vychází další díl oscarového komiksu Goon – ještě více akce, srandy a skvělého kreslířského umu

PRAHA, 26. února 2013 – Již tento týden se na pultech knihkupectví objeví druhý díl oceňovaného komiksu Goon, tentokrát s podtitulem Mé vražedné dětství. Kromě vtipně napsaného příběhu, skvělé výtvarné práce a někdy až hodně černého humoru, se druhý díl dostává více pod kůži samotnému Goonovi. Kniha Mé vražedné dětství ukáže, jak se Goon dostal ke své práci, jak to vlastně bylo s bossem Labraziem a kde přišel k nerozlučnému parťákovi divnookému Frankymu. A navíc, Goon se prostě s ničím moc nepáře.

„Druhý díl je určitě ještě o něco lepší než první Goon: Nic než utrpení. To byla taková ochutnávka, rozjezd, začátek pořádně drsného dobrodružství. Dvojka se ve všech směrech posouvá dál. Humor je ještě černější, fórky sušší a rozhodně si udržuje úžasnou kvalitu kresby a použitých barev, které jsou snad ještě výraznější. Ale co platí i tady je, že Goon je jako Někdo to rád horké se zombie, okořeněné svérázným humorem inspirovaným Monty Pythons,“ uvedl Václav Dort, ředitel nakladatelství Comics Centrum.

Ani v nové knize Goon: Mé vražedné dětství nechybí fiktivní reklamy – tentokrát na skvělou geneticky upravenou kukuřičnou kaši, nebo na super prima sadu Goon Junior, ve které nesmí chybět olověná trubka. Navíc se v tomto dílu čtenáři dočkají i vysoce morálního ponaučení = „čtěte Goona a budete mít v životě jasno“. „Mé vražedné dětství ubíhá velmi rychle, čtenář se do příběhu ponoří a ten ho vyplivne až na konci. Powell si dal záležet na tom, aby vylíčil Goonovo dětství a ukázal, proč je takový, jaký je. A proč se s ničím moc nemaže. Nejméně pak se zombíky,“ doplnil Václav Dort.

Postavu Goona vymyslel americký scenárista a výtvarník Eric Powell jako určitou kritiku doby, společnosti a aktuálního stavu umění. První příběh vyšel v březnu 1998. Doposud Powell vydal 13 sebraných knih Goona, s dílem 0 vlastně 14 a k tomu knihu krátkých příběhů Noir. V současnosti Powell spolupracuje s režisérem Davidem Fincherem na převedení Goonových příběhů na filmové plátno.

 „Jsme rádi, že se Goon líbí i v Česku. Zatím máme obrovsky pozitivní ohlasy. Je to tak jedinečný komiks, že se snad ani nemůže nelíbit. S ničím se opravdu nepáře a to je na tom asi to nejzábavnější. Pro velký zájem jsme dotiskly další kusy Goona: Nic než utrpení, které jsou nyní k dostání i v knihkupectvích. A 26. února vyšel druhý díl, který půjde do knižní distribuce a bude samozřejmě k dostání i na našem eshopu,“ doplnil Václav Dort, ředitel Comics Centra.

Ukázka:

Anotace:

Goon a Franky byli nejlepšími kamarády už od svých mladých uličnických let. Mé vražedné dětství ukazuje, jak se dva malí prcci stali přáteli a jak se na své svalnaté cestě zločinu stali dvěma drsnými týpky, kteří zatápějí nejen zombíkům, ale nakonec i hlavnímu bossovi Labraziovi. A mimochodem, toho už vlastně dlouho nikdo neviděl. Tahle nostalgická cesta vzpomínkami ale nebude vůbec žádná procházka růžovým sadem, jak by se mohlo zdát. Spíše naopak. Goon se bude muset poprat s hordou zombie, armádou pobudů, šílenou rodinkou vykrádající hroby, chlápkem se zlatou hlavou a jeho zabijáckým megarobotem, koláče milujícím poblázněným tchořopičákem, nadrženou mořskou čarodějnicí se slabostí pro suchozemské chlápky a spoustou dalších věcí, které hnusně zapáchají a ještě hůř vypadají. „Vy zbohatlíci máte ve svý čtvrti policii a pistolníky, ale tady na periferii je všechno co máme Goon!“

Mnohokrát oceněný Goon

Powell obdržel za Goona pětkrát cenu Willa Eisnera (komiksový Oscar) a také mezinárodní ocenění Horror Guild award. Eisner Awards jsou ceny, které se udělují v Americe od roku 1988 za kreativní přínos americkému komiksu. Udělují se v několika kategoriích a jsou brány v podstatě jako komiksoví Oscaři. Nominace v každé kategorii uděluje porota složená z pěti členů. Z těchto nominací pak volí odborná porota komiksových profesionálů. Výsledky se prezentují na výročním mezinárodním Comic-Conu v San Diegu v Kalifornii.

Goon získal:

• 2004 Eisner Award Winner - Best Single Issue/Single Story (Nejlepší samostatně vydaný komiksový sešit/Uzavřený příběh) za The Goon #1 (Dark Horse)– ocenění získal Goon společně se sešitem Conan The Legend #0 od Kurta Busieka a Caryho Norda (Dark Horse)
• 2005 Eisner Award Winner - Best Continuing Series (Nejlepší navazující série) za The Goon od Erica Powella (Dark Horse)
• 2005 Eisner Award Winner - Best Humor Publication (Nejlepší humorná publikace) za The Goon od Erica Powella (Dark Horse)
• 2008 Eisner Award Winner - Best Writer/Artist – Humor (Nejlepší Scénárista/Výtvarník – Humorné knihy) za The Goon od Erica Powella (Dark Horse)
• 2008 Eisner Award Winner - Best Painter or Multimedia Artist (Nejlepší kreslíř nebo Multimedíální tvůrce) pro Erica Powella za The Goon: Chinatown (Dark Horse)

The Wolverine, X-Men: Days of Future Past,Iron Man 3, Thor: The Dark World, Captain America: The Winter Soldier , The Avengers 2 sú filmové pokračovania pri ktorých viete, čo môžete očakávať. Niečo iné sú filmové verzie komiksov Ant-Man a Guardians of the Galaxy. Zatial čo pri Ant-Manovi je známe iba to, že o réžiu sa postará Edgar Wright (Spaced, Shaun of the dead, Scott Pilgrim, Hot Fuzz), o Guardians of the Galaxy sa vedelo len, že režisérom  a scenáristom bude James Gunn. Ak vám to meno nič nehovorí, tak to je ten chlap, ktorý debutoval čiernou komédiou Slither (s triom Fillion/Banks/Rooker) a získal si ma filmom Super s výborným Rainnom Wilsonom (Dwight Schrute zo seriálu Office).

Začiatkom februára sme sa dozvedeli, že filmové štúdio Marvel našlo muža, ktorý bude hrať Petera Jasona Quilla zvaného Star-Lord, veliteľa tímu Guardians of the Galaxy. Nie je to Zachary Levy (Chuck), ani John Krasinski (Office), je to Chris Pratt známy hlavne zo seriálu Parks and Recreation. Áno, je to ten tučko s bradou, ktorý hrá väčšinou idiota. Zaujímavá voľba. Som zvedavý na fyzický a herecký prerod zvoleného herca. Dúfajme, že bude lepší ako Ryan Reynolds vo filme Green Lantern, keďže Star-Lord je v podstate tiež interplanetárny strážca/policajt. A keďže mnohí z vás nevedia, čo je to Guardians of the Galaxy, niečo si o tom tíme povieme. Pôvodne som chcel hovoriť aj o pôvodnom tíme, ktorého príbehy sa odohrávali na Zemi-691, ale to by vás iba miatlo. Reč bude o sérii Guardians of the Galaxy z roku 2008.

Ako to už býva, k založeniu tímu viedla hrozba ohrozujúca buď planétu Zem, alebo samotný vesmír. Tím Avengers vznikol keď hrdinovia spoločnými silami zastavili Lokiho, Justice League of America bolo založené po tom ako hrdinovia zastavili mimozemskú hrozbu. Tím Guardians of the Galaxy (ten nový) bol založený po udalostiach Annihilation a Annihilation: Conquest. Annihilus (chrobákoidný nihilista a nepriateľ Fantastic Four v jednom) vládca Negatívnej Zóny začínal mať dojem, že náš vesmír sa začína rozširovať a jeho Zóna zmenšovať. Považoval to za útok zo strany vesmíru a tak mu vyhlásil vojnu. Odporovali mu mnohí hrdinovia, medzi ktorými boli Drax, Nova, Quasar, Star-Lord, Wraith, Ronan, Moondragon, Super-Skrull, Gamora, Mantis, Rocket Racoon, Adam Warlock a mnohí ďalší. Nakoniec bol Annihilus porazený, aj rasa asimilátorov zvaná Phalanx (niečo ako Borgovia), ale otázkou bolo, čo bude ďalej?

Deň po víťazstve si Peter Jason Quill alias Starlord (napoly človek, napoly mimozemšťan) položil presne tú otázku. Peter si uvedomil, že galaxiu treba ochrániť, zastaviť ďalšiu hrozbu skôr než nastane. Riešením bolo založenie tímu, ktorý by bol schopný zastaviť nebezpečenstvo. Richard Rider známy skôr ako Nova, mal po ruke veliteľstvo aj technológiu a Starlord poznal schopných ľudí,  s ktorými už spolupracoval. Phyla-Vell alias Quasar (nadčlovek), Adam Warlock (nadčlovek manipulujúci s energiou), Drax (zelený zabijak), Gamora (zelená zabíjačka), Rocket Racoon (geniálny stratég, strelec a ukecaný mýval v jednom), Mantis (telepatička, manipulátorka rastlín) a Groot (žijúci strom s geniálnym intelektom, ktorý dokáže ovládať iné stromy) boli všetci schopní a ochotní pomôcť.

Ich veliteľstvo bolo miesto zvané Knowhere, čo bola v skutočnosti odtrhnutá hlava Celestiála (niečo ako Boh), na ktorého bezpečnosť dozeral pes menom Cosmo. Ten mal oblečený psí skafander s nápisom CCCP a ovládal telepatiu a telekinézu. Členovia tímu Guardians of the Galaxy bojovali s organizáciou zvanou Univerzálna cirkev pravdy, zachránili časť vesmíru pred anomáliou a pri tom získali posilu vo forme Vancea Astrovika, zvaného Major Victory. Zúčastnili sa eventov Secret Invasion a War of Kings, istý čas bol členom tímu hrdina menom Bug (doslova ľudský chrobák), na pár mesicov došlo k rozdeleniu tímu, dokonca dvaja členovia boli tak trochu zabití, len aby mohli niekoho oslobodiť z miesta zvaného Zabudnutie, dali si tímovku s kolegami z tímu Starjammers... jednoducho, byť členom Guardians of the Galaxy je zaujímavé, akčné, nebezpečné a určite to nie je prechádzka ružovou záhradou vesmírnych ruží.

Táto séria vychádzala od roku 2008 do roku 2010 a dočkala sa dvadsiatich piatich čísiel. Ak  s ňou chcete začať, nepotrebujete mať prečítané eventy Annihilation, ani Annihilation: Conquest. Hlavné postavy sú perfektne predstavené a vďaka spôsobu rozprávania si na ne rýchlo zvyknete. Aj na ich rôznorodé vyjadrovanie a charakterizáciu. Za to môžeme byť vďační dvojici scenáristov Danovi Abnettovi a Andymu Lanningovi. O stvárnenie hrdinských strážcov a ich dobrodružstiev na vzdialených planétach, vo vzdialených časoch sa postarala trojica kresličov Paul Pelletier (Exiles), Brad Walker (Action Comics) a Wes Craig (World´s Finest).

Podľa posledných správ bude vo filmovej verzii Guardians of the Galaxy hrať zeleného vazbiča Draxa Jason Momoa predstaviteľ pseudoConana a koňomrda Khala Droga z Game of Thrones. A údajne chce Marvel najať Jima Carreyho a Adama Sandlera. Zrejme budú dabovať Rocket Racoona a Groota. Uvidíme. Tak či onak, teraz už viete, kto sú to tí Guardians of the Galaxy a čo môžete zrejme očakávať od filmovej adaptácie príbehov tohto komiksu. Dúfajme, že to dopadne dobre.

Stránky z komiksu nájdete TU.

PRAHA, 19. března 2013 – Comics Centrum spustí na svých stránkách prodej speciální edice světoznámého komiksu Drsná škola (Hard Boiled). Prodej komiksů v unikátní sběratelské úpravě odstartuje již tuto středu ve 12 hodin. Sto kusů Drsné školy vyjde v originální sběratelské edici v ručně vyrobeném pouzdře s pořadovým číslem a certifikátem ke každé knize. Klasické vydání komiksu Drsná škola bude k dispozici na pultech knihkupectví i na eshopu vydavatele koncem března.

Na vydání pracovali v Comics Centru téměř dva a půl roku a pečlivě digitálně restaurovali celý původní americký komiks. Jedná se o unikátní možnost koupit takto upravenou verzi, která je tak celosvětovým unikátem. „Drsná škola je jedinečný a zajímavý komiks, který vyniká naprosto úžasnou, možná až maniakálně detailní kresbou. Komiks vyjde ve zvětšeném formátu, aby kresby ještě lépe vynikly. Jelikož jsme celý komiks jako první v našem nakladatelství digitálně restaurovali, bude mít svoji celosvětovou premiéru právě v České republice. Pro fanoušky, kteří si cení kvality a chtějí mít doma speciální kousek, který bude nabývat na hodnotě, jsme připravili sto certifikovaných číslovaných kusů v pouzdře,“ řekl Václav Dort, ředitel nakladatelství Comics Centrum. 

Drsná škola byla inspirována povídkou Philipa K. Dicka (Blade Runner) Elektrický mravenec. Komiks napsal úspěšný scenárista Frank Miller, autor Sin City, 300: Bitva u Thermopyl. Komiks uchvacuje více než dvacet let od svého vzniku svojí neskutečně detailní kresbou Geofa Darrowa. Jeho kresby ovlivnily výtvarnou stránku filmu Blade Runner, později se Darrow přímo podílel na výtvarných návrzích filmu Matrix.Za své dílo oba obdrželi komiksového Oscara - cenu Willa Eisnera.

První speciální edici komiksu připravil Václav Dort poprvé již v roce 2002. Tehdy u příležitosti vydání první knihy série Hellboy vyšlo 150 kusů knihy Hellboy: Sémě zkázy v pevné vazbě potažené kůží nebo plátnem se zlatoražbou. Speciální edice jsou nejen v zahraničí, ale i u nás velmi ceněným sběratelským artiklem obzvlášť u kvalitních a povedených titulů. „Od začátku prodeje byly tehdy během dvou hodin obě verze vyprodané. Poslední kniha byla poté v jednom pražském knihkupectví vydražena. V posledních letech jsme si všimli, že se verze s koženou vazbou prodávají za cenu převyšující deset tisíc korun. Jde tak o velmi cenné sběratelské kousky, které se vyplatí vlastnit,“doplnil Václav Dort.

Speciální edice komiksu Drsná školavychází v limitované edici pouze 100 číslovaných výtisků a bude obsahovat: knihu ve vázané vazbě se zvláštním listem se slepotiskovou pečetí a číslem, barevný plakát obálky prvního sešitu původního amerického vydání ve formátu A3, potvrzení pravosti limitované edice na ručním papíře se slepotiskovou pečetí a pořadovým číslem jednotlivých výtisků 1 až 100. Vše bude uložené v ručně vyrobeném pouzdře na knihu.

Keď sa povie Nick Fury, tak si väčšina ľudí (hlavne vďaka filmu The Avengers) predstaví afroameričana s tvárou Samuela L. Jacksona, ktorý má pásku cez oko. Pravda je taká, že jestvujú dva druhy Nicka Furyho. Prvý je klasický, belošský Fury (kedysi ho hral v hroznom filme natočenom pre televíziu David Hasselhoff), ktorý patrí do bežného univerza Marvelu – takzvaná Zem-616. Druhý je černošský Fury s tvárou S. L. Jacksona, z moderného, ultimátneho univerza Marvelu, Zeme-1610. Ten je síce cool (veď má tvár S. L. Jacksona), ale klasický Fury je zaujímavejší. Predsa len, viac toho preskákal a jeho život bol oveľa zaujímavejší.

Nicholas Joseph „Nick“ Fury zahájil svoju kariéru počas druhej svetovej vojny, ako seržant veliaci tímu Howling Commandos. Okrem Nemcov a Japoncov si podali aj Baróna Struckera, šéfa zločineckej organizácie známej ako HYDRA. Z vojny si Fury odniesol veľa skúseností a šrapnel v ľavom oku. Plus, prestal starnúť vďaka séru zvanému Vzorec Nekonečna. Nick Fury začal pracovať pre OSS (predchodca CIA), stretol Richarda a Mary Parkerových a začal nosiť pásku cez oko. Druhá svetová vojna síce skončila, ale na obzore sa objavila nová hrozba. Studená vojna. Seržant bol povýšený na plukovníka a vojenskú uniformu vymenil za rovnošatu organizácie S.H.I.E.L.D.. Potom to už bolo ako na tobogáne. Jedno dobrodružstvo striedalo druhé, roky plynuli, eventy prichádzali a odchádzali a Nick Fury nebol už iba plukovníkom, ale šéfom S.H.I.E.L.D.u.

V roku 2001 prišiel Garth Ennis so svojím prvým, realistickým, belošským Furym na MAX (tieto príbehy sa odohrávajú na Zemi-200111).U nás bol ten príbeh vydaný v roku 2009 s názvom Fury: Bůh ochraňuj válku a ak ste ho čítali, tak určite pochopíte, prečo bol Stan Lee (ktorý klasického Nicka Furyho splodil s legendárnym Jackom Kirbym) znechutený. Jeho konkrétne slová boli, „Nechápem prečo to urobili. Ja by som také príbehy nenapísal.“ Napriek tomu si nový Fury získal čitateľov a v roku 2006 sme sa dočkali druhej minisérie nazvanej Peacemaker (minulý rok bola vydaná pod názvom Mírotvůrce). Súčasnosť vystriedala druhá svetová vojna a príbeh bol o tom ako prišiel Fury k rozumu a páske cez oko.

Nebudeme si klamať.  Mírotvůrce bol čistý priemer. Teraz tu máme novú sériu Fury MAX od Gartha Ennisa a môjho obľúbeného kresliča, Gorana Parlova. A o čom to teda je? O mnohých veciach. Konkrétne tých, ktoré sa udiali v päťdesiatych a šesťdesiatych rokoch a v mene ktorých plukovník Nicholas „Nick“ Fury zabíjal a trpel. Fury miluje vojnu, ale už mu žiadna poriadna vojna nezostala. Zostáva mu iba šukať ako zmyslov zbavený, chľastať ako dúha a spomínať na staré, dobré časy keď vo vojnách bojovali praví chlapi za správnu vec.

Začalo sa to v roku 1954 v meste zvanom Saigon. Nick Fury, v spolupráci s organizáciou C.I.A., dozerá na to, aby Francúzska armáda nestratila vplyv nad Indočínou. Ak by sa to stalo, tak by juhovýchodná Ázia podľahla komunizmu. K Furymu je pridelený vojnou nepobozkaný zelenáč George Hatherly. Toto duo je predstavené kongresmanovi McCuskeymu, ktorého súčasná situácia v Indočíne veľmi trápi. Francúzi totiž potrebujú od Ameriky pomoc. Viac peňazí, viac zbraní, viac vojakov a munície, aby sa mohli ubrániť nepriateľovi. A keďže je Nick Fury po ruke, kongresman ho pošle na inšpekciu francúzskej základne Son Chau. Okrem toho Fury stretáva Shirley Defabio, kongresmanovu sekretárku, ktorá pozná okolnosti, za akých sa z jednookého veterána stal „konzultant“.

A to bol iba začiatok. Po udalostiach v Indočíne sa splnil Furymu sen. Bol späť na prednej línii a C.I.A. sa poučila. Na staré impéria sa už nedalo spoľahnúť. Amerika, Rusko a Čína začali najímať a využívať psychopatov tretieho sveta. Dodávali im zbrane a cvičili ich vojakov, prípadne zabili nejakého diktátora a dosadili na jeho miesto svoju vlastnú bábku. V roku 1961 dostal Fury na starosti cvičenie špeciálnych tímov pre Indonéziu, Maďarsko, Irak a ďalšie krajiny. Väčšinou šlo o naštvaných expatriotov, ktorí boli ochotní vrátiť sa do svojej domoviny a urobiť čo im Američania povedia. K vážnej zmene došlo v Guatemale, keď kongresman McCuskey predstavil Furyho štvorici mužov, ktorých pred rokmi vykopli z Kuby. Fury samozrejme vedel o koho ide, keďže cvičil ich vojakov pre akciu s kódovým označením Zátoka Ostňovcov (často nesprávne označované ako Zátoka svíň). Plán ich akcie je nedomyslený, má viac dier než ementál a veľa chýb. Preto sa potrebujú poistiť. Niekto musí zabiť Fidela Castra.

Pri čítaní tejto série som si uvedomil, že Ennis v podstate urobil z Nicka Furyho Forresta Gumpa, ktorý sa prediera známymi bojiskami, stretáva známych ľudí a podieľa sa na kľúčových (aj keď zahanbujúcich) udalostiach Americkej histórie. Ennis nám opäť dokázal, že dokáže písať aj inteligentné príbehy a vyzná sa v histórii. Z jeho príbehov zaoberajúcich sa vojnou sa vždy niečo naučíte. Ja som si vygooglil, čo sa stalo pri Dien Bien Phu, s ktorým súvisí prvý Furyho príbeh a ak vás k tomu doženie komiks, alias záležitosť pre deti, tak je to iba dobre.

Zatiaľ má každý Furyho príbeh tri diely. Okrem boja v Indočíne a na Kube sa Fury zúčastnil aj tajnej akcie vo Vietname, kde prvýkrát spolupracoval s mužom menom Frank Castle. V sérii Punisher MAX sme videli, že Nick Fury už poznal Franka Castlea. Teraz sme konečne dostali možnosť vidieť, za akých okolností sa stretli. Plus, v nasledujúcich troch číslach série navštívi Fury Nikaraguu, aby na rozkaz C.I.A. prešetril záležitosti muža menom Barracuda. Ak ste čítali sériu Punisher MAX, tak viete o koho ide a že môžeme očakávať riadny masaker.

Nesmieme zabudnúť na kresbu Chorváta Gorana Parlova (Marvel Universe vs. The Punisher). Musím povedať, že si Ennis nemohol vybrať lepšie. Parlov má svojím kresličským štýlom veľmi blízko ku kresbe legendárneho Joea Kuberta a to je jedno veľké plus. Dokáže nakresliť čokoľvek a vždy to vyzerá výborne. Počas konverzácií ľudí máte pocit, že sa pozeráte na film, keď je Fury v obleku, tak to vyzerá ako keby ste pozerali Bondovku a keď dôjde na sex (a v tomto príbehu je ho dosť), alebo boj (je ho viac než dosť) tak má všetko správnu dynamiku a je to krásne detailné. Samozrejme, že by to nevyzeralo tak dobre, nebyť koloringu Lee Loughridgea. A ako bonus: o všetky obálky sa postaral geniálny kreslič obálok Dave Johnson (100 Bullets, PunisherMAX).

Výborne napísaný scenár a kresba, ktorá výnimočne neslúži na maskovanie hlúpeho príbehu, sú veci, kvôli ktorým považujem Fury MAX za jednu z najlepších komiksových sérií súčasnosti.

Stránky z komiksu nájdete TU.

Ujasnime si jednu vec. Oba filmy Ghostbusters (ďalej iba Krotitelia duchov) milujem a sú pre mňa srdcovkou. Ak ste o Krotiteľoch duchov nikdy nepočuli, alebo ste nevideli ani jeden z filmov, tak žijete buď v jaskyni, alebo ste nemali žiadne detstvo. Každý počul o Dr. Venkmanovi, Dr. Stanzovi, Dr. Spenglerovi, Winstonovi Zeddemorovi a ich eskapádach s bezpohlavným bohom Gozerom (plus obrím maskotom Stay Puft) a starovekým tyranom a čarodejom Vigom Karpatským. Tie postavy a ich príbehy sú legendárne legendárné a kultovo kultové. Prvý film bol natočený v roku 1984 Ivanom Reitmanom a okrem Billa Murayho, Dana Aykroyda a Harolda Ramisa si v ňom zahrali aj Ernie Hudson, Sigourney Weaverová a Rick Moranis. Film sa stal okamžitým hitom a v roku 1989 sa dočkal pokračovania, ktoré kritikov veľmi neohromilo. Dokonca ho vyhlásili za najhorší film roku 1989.

Napriek tomu si Krotitelia vyslúžili kultový status a dočkali sa dvoch animovaných sérií, The Real Ghostbusters (1986 – 1991), Extreme Ghostbusters (1997) a niekoľkých herných adaptácií - z najnovších je najlepšia Ghostbusters: The video game z roku 2009. A samozrejme mali Krotitelia aj svoje komiksové série. Prvá sa zrodila v roku 1988 vďaka spolupráci už neexistujúceho vydavateľstva NOW Comics a Marvel Comics. Volala sa The Real Ghostbusters a okrem nej vznikla aj séria so zeleným, sliznatým a všetkými milovaným Slimerom. V roku 2004 vznikla štvordielna miniséria Ghostbusters: Legion kanadského vydavateľstva 88 MPH. No najväčšiu zásluhu na šírení slávy Krotiteľov duchov má vydavateľstvo IDW, ktoré od roku 2008 vydávalo Krotiteľské minisérie, one-shoty a sériu na pokračovanie. Vo februári začali vydávať novú sériu na pokračovanie nazvanú The New Ghostbusters.

Mesto New York, studený február. Peter Venkman a jeho priateľka, Melanie Ortizová si užívali príjemnú prechádzku, až do chvíle keď sa objavil zelený, zlovestný duch. Ten vyhlásil, že prišiel pre Venkmana a následne ho pomocou ektoplazmy uniesol. A to bol iba začiatok. Egon Spengler, Ray Stantz a Winston Zeddemer čoskoro Venkmana nasledovali. Krotitelia duchov boli preč, ale duchovia v New Yorku zostali. Bolo treba niečo urobiť. S riešením prišla Melanie.  Jej plánom bolo nahradiť Krotiteľov duchov, ale nemohla to urobiť sama a nie bez prípravy. Po troch mesiacoch bola pripravená na akciu so svojimi priateľkami: Janine Melnitzovou (verná sekretárka Krotiteľov duchov) a Kylie Griffinovou (stará sa o kníhkupectvo Raya Stantza). Ale, ako obvykle, nie každý si myslí, že je to dobrý nápad.

Ten niekto sa volá Walter Peck. Je to ten istý muž, ktorý považoval Krotiteľov duchov za podvodníkov a vďaka svojej hlúposti spôsobil explóziu v ich veliteľstve. Lenže tentoraz je Peck na strane Krotiteľov. New York je totiž plný duchov a ľudia neustále vyvolávajú starostovi. Pravda je taká, že by mohol byť založený nový zbor Krotiteľov duchov z policajtov a hasičov, ale nedokázali by sa dostať do skladiska  duchov bez Janininej pomoci. Plus Melanie Ortizová je skúsená federálna agentka a Kylie vie o duchoch a prízrakoch viac než je zdravé. Peckovým plánom je založiť tím Nových Krotiteľov duchov, ktorý bude podporovaný mestom a starostom. Nehovoriac o tom, že mesto bude vlastniť ich licenciu a riadne sa na nich nabalí.

Tento nový komiks je pokračovaním série Ghostbusters od IDW, ktorá vychádzala od roku 2011 až do roku 2012 a dočkala sa šestnástich čísiel. Na pochopenie príbehu The New Ghostbusters nemusíte mať prečítanú predchádzajúcu sériu. Hlavné postavy sú výborne predstavené a ak ste fanúšikovia filmov, tak si komiks maximálne užijete. Každému fanúšikovi sa objaví na tvári úsmev, keď je priateľka Petera Venkmana osliznutá červeným Slimerom, alebo keď sa objaví na scéne Walter „Dickless“ Peck a začne Krotiteľom robiť problémy. Je vidieť, že scenárista Ivan Burnham je veľký fanúšik Krotiteľov duchov a vie, čo robí.

Nový Krotitelia duchov sú výbornou náhradou momentálne lapených, pôvodných Krotiteľov. Členovia novej štvorice (okrem Janine) boli predstavení v predchádzajúcej sérii Ghostbusters, ktorú tiež písal Burnham. Kylie Griffinová (trochu podobná Kylie Griffinovej z animovaného seriálu Extreme Ghostbusters) je svojimi záujmami o nadprirodzeno mixom Egona a Raya. Melanie Ortizová je podobná Winstonovi. Nemusí veriť v nadprirodzeno, ale svoju prácu si urobí. Tretí nováčik, ktorý mal v prvom čísle iba cameo, je Ron Alexander. Ten je technicky nadaný ako Egon a Ray. V pôvodnej sérii si vyrobil protónový lapač a otvoril si vlastnú agentúru eliminácie paranormálna. Trochu mu to nevyšlo a skončil v base s minimálnou ostrahou (mal dobrého právnika).

O kresbu sa postaral Dan Schoening, ktorý s Burnhamom spolupracoval na predchádzajúcej sérii. Jeho kresebný štýl je roztomilo cartoonový, miestami až karikaturistický. Na rozdiel od Burnhamovej kresby. Každý nový diel The New Ghostbusters bude totiž obsahovať dve stránky venované príbehu z televízneho seriálu The Real Ghostbusters, ktorý píše a kreslí práve Burnham. Takže máte za cenu jedného komiksu dva príbehy.

Ak ste fanúšikmi Krotiteľov duchov (kto by nebol?) či už filmových, alebo seriálových a neočakávate žiadnu prehnanú originalitu, budete s týmto komiksom maximálne spokojný.

Stránky z komiksu nájdete TU.

Kniha Indiana Jones: Další dobrodružství je určena všem fanouškům a obdivovatelům tohoto archeologa všeuma. Neznám moc lidí, kterým by byl Indiana Jones alias Indy, nesympatický, když nad tím tak přemýšlím, neznám nikoho takového. Všichni nahlíží na Indyho a jeho neodmyslitelný bič s úctou a pokorou, samozřejmě v našich luzích a hájích si každý, díky čtyřem natočeným filmům, představí Harrisona Forda. Nelze nezmínit i seriál z devadesátých let Mladý Indiana Jones, který těžil z popularity Spielbergrovy série. Ve filmové tvorbě se uvažuje o pentalogii, ale jak to dopadne, kdo ví? A proto než dojde (pokud vůbec) k natočení dalšího Indyho, můžeme si zkrátit čas četbou komiksové verze.

Kniha Indiana Jones: Další dobrodružství je naditá dvanácti příběhy vydávanými v roce 1984, doplněná o opravdovou lahůdku komiksovou trilogii Indiana Jones a chrám zkázy. Zatímco „obyčejné“ číslo stálo tehdy 60 centů, za jeden díl ztvárněné filmové pecky se účtovalo centů 75.

Čtenář si ale poctivě užije všechny příběhy. Kniha je plná napětí, hledání starodávných artefaktů, proložená vtipnými hláškami. Jelikož se příběhy odehrávají v předvečer druhé světové války, objevují se i narážky na tuto temnou kapitolu lidských dějin. Indy se pouští do bojů se standardními protivníky, jakými jsou lupiči, mafiáni, piráti. Také se ale střetne s méně obvyklými soupeři, například drakem, yettim nebo démony. Je jen na čtenáři, jestli více ocení reálnější příběhy nebo se mu budou více líbit příběhy s prvky fantasy.

Hlavního hrdinu na většině stran doprovází jeho věrná souputnice a milá Marion Ravenwoodová, několik sešitů mu zdárně sekunduje jeho nadřízený kurátor muzea Marcus Brody. Velmi zajímavý je příběh, kde se Indiana snaží očistit jméno právě Brodyho.

Děj jednotlivých čísel je poutavý a nenáročný, čtenář jednotlivé stránky očima doslova hltá. Naštěstí stránek je tolik, že přečtení zabere na komiks docela slušný čas. Byť se na tvorbě podílelo celkem osm různých kreslířů, vyjma jednoho případu v podání Steva Ditka, jsou kresby velice obdobné. Ditkovy panely zachycují postavy až v příliš malé vzdálenosti, jiní kreslíři dávají okolí větší prostor.

Kniha se nabízí jako ideální společník pro chvíle oddechu, dokáže zvednout náladu a pobavit. Procestujete s ní celý svět od Himalájí přes Aleutské ostrovy až po Japonsko. Nelze opomenout velice kvalitní křídový papír knihy a věru luxusní obálky jednotlivých sešitů. Provedení nadchne a obsah nezklame, troufám si tvrdit, že ve vaší knihovničce zaujme Indy čestné místo. Cena není sice nejnižší, ale smiřme se s tím, že za kvalitu se platí.   

Indiana Jones: Další dobrodružství 2 (Indiana Jones: The Further Adventures 2)
Larry Lieber
Nakladatelství: BB art
Překlad: Michaela Macková
Rok vydání: 2012
Počet stran: 368
Provedení: Vázaná
Cena: 890 Kč